pátek 11. května 2018

Death Knights of Krynn - menažerie vstává z mrtvých



Tak zas jednou došlo k tomu nejhoršímu, co se může bloggerovi stát - ztratil se mi komplet celý příspěvek. :-( A navíc jsem to zjistil s nemalým časovým odstupem, takže už nejsem schopný ho z paměti kompletně zrekonstruovat. Na jednu stranu v něm nešlo o nic zásadního, byl to především obrazový dodatek k prvnímu článku o Death Knights of Krynn, ale na druhou stranu jsem v něm měl i nějaké ty zajímavosti, z nichž naprostou většinu nedám dohromady, i kdybych se rozkrájel. Ale vzhledem k tomu, že alespoň obrázky zůstaly v cloudu bloggeru, má smysl pokusit se o alespoň částečnou reanimaci.




Kouzla


Jednou z příjemných věcí na DKoK bylo, že jsem díky posunu v levelech postav a výrazné proměně složení nestvůr musel změnit i užívaná kouzla. Crowd control záležitosti typu Stinking Cloud a Hold Person přestaly být funkční, protože v této hře potkáváte především nemrtvé, ale na druhou stranu jsem byl schopen v rámci jednoho odpočinku připravit větší množství Fireballů a Delayed Blast Fireballů, takže jsem přešel na ně. Kvůli skeleton warriorům s 90% magickou rezistencí jsem sáhl i po kouzlu Fire Touch (očarovaná postava uděluje svou zbraní bonusové zranění ohněm) a začal jsem používat i instant kill kouzla typu Flesh to Stone nebo Disintegate. Moji klerici se zase dobabrali ke kouzlům Heal (první léčivé kouzlo, které má smysl, protože vyléčí naplno, narozdíl od Cure Light Wounds až Cure Critical Wounds, které mají velmi náhodný výsledek), Ressurection a Restoration. Blade Barrier jsem ještě nepoužíval, jednak proto, že jsem dával přednost Healu, a jednak proto, že jsem nevěděl, jak přesně funguje.



Monstra


Tento díl krynnovské trilogie nabízí interesantní směs generických, originálně D&Ďáckých a především nemrtvých monster.

Začněme těmi nemrtvými, protože ti jsou pro tento díl charakterističtí.

Nejnepříjemnější jsou ti, co vysávají úrovně postav, tedy vampire, wight, wraith a spectre (viz můj rant o level drainování v předchozím příspěvku).

Upír klasického vzezření, u kterého jsem si říkal, že je inspirovaný klasickými upírskými filmy...
... nicméně jeho inspirace pochází z úplně prvního Monster Manuálu D&D.


Pak tady jsou běžní nemrtví - ghast, ghoul, skeleton warrior, zombie.

Stejný zdroj inspirace měl i obrázek encounteru s ghúlem v předchozím dílu.





Dále je zde specifická skupina nemrtvých, kteří nemají zvláštní vlastnosti, jenom jsou velcí a mají kýbl hit pointů - undead beast, undead dragon, giant skeleton, zombie giant, zombie mastodon, zombie minotaur a undead roc.

Zombie minotaur


Zombie giant


Nemrtvý drak

Při této příležitosti jsem zjistil, že mastodon není totéž co mamut. Je to specifický druh vyhynulého savce, příbuzného mamutovi, který v prehistorických dobách obýval Severní Ameriku.

Ti jsou svým způsobem zbyteční - většina z nich díky absenci zvláštních schopností nepředstavuje zvláštní hrozbu, ani vás moc často nezasáhnou, a když už ano, tak to moc nebolí, ale bohužel (asi kvůli velikosti) se nedají odvracet klerickým zažehnáváním, takže souboje s nimi se vlečou.

Výjimku mezi nimi tvoří undead beast, mimochodem originální dragonlancovské monstrum, který má několik útoků za kolo a docela často zasahuje (i když ne za moc). Navíc jsou odolní vůči ohni a sečným a bodným zbraním.

Undead beast
Králem této skupiny je nemrtvý pták noh, který se ale asi objevuje jenom v náhodných encounterech, protože nemám jeho obrázek a ani clue book o něm nemluví v souvislosti s konkrétním místem nebo dungeonem.

A zbývají nám elitní nemrtví - lich, death knight, death dragon, dread wolf a spectral dragon.

Liche většinou potkáte jenom jednoho, takže pokud se vám podaří ho zasáhnout dřív, než sešle kouzlo, vyřadíte ho raz dva.

Rytíře smrti potkáte ve finále ve větším množství. V takové situaci se neubráníte tomu, aby některý z nich nestihl svůj trademarkových 20d6 Fireball, který na kolo vyřazí ze hry vaše spellcastery.

Lord Soth osobně, ta černá postava s fáborky.

Death dragon není o moc silnější než běžný drak. Jeho kouzla můžete přerušit jako u běžných spellcasterů, ale jeho dech je trochu nepříjemnější, protože jde o jedovatý plyn, takže vám nepomůže Resist Cold nebo Resist Fire. Navíc má (pokud si dobře pamatuji) víc hit pointů a brutálněji kouše než běžný drak (ale možná mi to splývá se zkušenostmi z třetího dílu, kde jsou obecně všichni draci větší než ve druhém).

Dread wolf je zajímavý kousek. Ve hře ho potkáváte opakovaně, ale je to pořád ten samý jedinec, vyslanec hlavního antagonisty. Bojujete s ním jen jednou, a je to poměrně tuhý boj - je téměř imunní na magii, má hodně útoků za kolo, bez problémů zasahuje a naopak vy jeho AC -6 zasahujete poměrně těžko. Zajímavé je, že je nesrovnatelně silnější než klasický dread wolf popsaný v Monster Manuálu. Nicméně způsob jeho vzniku, modus operandi a tak podobně sedí.


Vypadá jako panter, ale je to dread wolf (zapomněl jsem si udělat screenshot, takže tohle je obrázek stažený z internetu).

A takhle se vám ukazuje na začátku encounterů v "3D" enginu.


Spectral dragon se objevuje pouze ve speciální výzvě, dungeonu, který se vám zpřístupní po dohrání hlavní dějové linie. Na jeho zpřístupnění vás ovšem hra moc neupozorní (padne jen hláška, že se máte podívat po místech, která jste ještě neprozkoumali), takže běžnému hráči snadno unikne.

Dotyčný dungeon se nalézá v levém horním rohu mapy, za horami, mezi nimiž se po dohrání otevře průchozí údolí.

Podle clue booku je tento dungeon hodně náročný. Spectral dragon, duch zlého draka, přivolaného na Krynn mocným knězem bohyně Takhisis, je imunní na většinu kouzel, vysává levely a předpokládám, že má i hodně hit pointů a nějaký ten dech.
Protože jsem o tomto dungu nevěděl, tak jsem přízračného draka ve hře nepotkal, stejně jako mořskou rasu kuo-toa a vodyanoie (vodní umberhulky), kteří se nalézají na kuo-toánské otrokářské lodi, což je jeden z vedlejších questů, který se spustí víceméně náhodně poblíž řeky, což u mě nenastalo.

Pak tady máme monstra typická pro D&D:

Nightmares, na nich totiž rytíři smrti jezdí.

Pekelní psi chrlící oheň, i když ti se vyskytují i v jiných RGP systémech a světěch.
Hatori, původní dragonlancovské monstrum, vlastně to je v písku plavající krokodýl.

Tygrodlaci, kteří vypadají, jakoby cvičili aerobik.


Kancodlaci. Široký výběr lykantropů se mi vždycky líbil, ale v herním systému gold box série, kde z jejich zvláštních vlastností zbylo jenom to, že jsou imunní na zásah nemagickou zbraní, je vlastně jedno, o jakého dlaka se jedná.

Drakoniáni se v tomto dílu objevují spíš sporadicky, zato tady můžete v outdoorových náhodných encounterech potkat obří brouky nosorožíky (rhino beetle) a dragonlancovský vynález wyndlass. Měl jsem za to, že je nějaká nestvůrná rostlina, ale podle popisu z pen&paper manuálu to je pozemní chobotnice, která číhá v písečné díře jako mravkolev. Bohužel ani jeho obrázek nemám.

A pak tady jsou monstra generická, která by bez problémů zapadla do jakéhokoli settingu:



Fire lizard. Trochu chrlí oheň a je trochu odolný vůči magii.

Fire minion, víceméně druh ohnivého elementála, stvořený kupodivu specificky pro Dragonlance, podobně jako spectral minion, který se objevil v předchozím dílu. Ten je zase jenom druhem ducha, naštěstí nevysávajícího levely.

A pak ještě golemové ze železa i masa, červení, modří a černí draci a jeden druh pavouka, dragonlancovský whisper spider, který se ovšem objevuje zřídka. V originálním manuálu má nějaké specifický schopnosti, ale tady je prostě jenom jedovatý.

Bonusové zajímavosti

Docela mě pobavila lokace města Dulcimer, které je sice obývané komplet nemrtvými, avšak neútočnými.

Zombie na trhu a v hospodě vás ignorují.

Starosta lich si s vámi slušně povídá a je poměrně pohostinný.

 


Paradoxně mám opačný pocit, tedy že město nemrtvých Dulcimer je v tomto experimentu podstatně dál než Cerberus, který jsem následně navštívil.

Ve městě najdete dokonce i kurník s nemrtvou drůbeží.
Dojde i na pomstu tvůrců na neoblíbené zelenině.


Na tomto místě jsem se také poučil, že tuřín se anglicky neřekně turnip, ale rutabaga. Turnig je vodnice.


A závěrem poznámka k obrázku z krabice. Je na něm použitý výřez z obrazu Lord Soth´s Charge, který Keith Parkinson nakreslil kupodivu nikoli jako ilustraci pro nějakou herní příručku, ale pro dragonlancovský kalendář pro rok 1987. Obrázek je to natolik povedený, že se následně objevil i jako plakát, puzzle o 1500 dílcích nebo jako sada miniatur 13 jezdců od firmy Ral Partha.






No a teď už se můžu pustit do posledního dílu série, Dark Queen of Krynn, který je i poslední počítačovou hrou ze světa Dragonlance vůbec.

Žádné komentáře:

Okomentovat