Blood & Magic

Když jsem dohrál Daggerdale, tak jsem přemýšlel, co dál. Při pohledu na seznam na wiki jsem zjistil, že když postupuji od současnosti do minulosti a přeskakuji hry, které jsem už hrál, plus hry na konzole, ke kterým bych se dostat chtěl, ale zatím na ně nemám vybavení, dostanu se až někam do roku 1997, kdy vyšly Descent to Undermountain, Iron & Blood: Warrior of Ravenloft a o rok dřív ještě Blood & Magic. Zapátral jsem, kterou z nich mám na disku, a našel jsem zprovoznitelnou verzi té poslední z nich.

Grafika a úhel pohledu na dění v herním světě odpovídá hrám Dark Sun, byť asi v lepším rozlišení. (Na technické záležitosti nejsem zrovna odborník, ale DS2 jsem hrál v oknu DOSboxu, B&M hraju na celou obrazovku a obě vypadají stejně "kostičkovaně".)

Veškeré screenshoty jsou z internetu, PrintScreen nefugoval a v DOSboxu se mi nějak nedařilo to rozjet.

Stylově jde o RTS, která je ovšem (podle všeho úmyslně a ne kvůli nekompatibilitě staré hry a nových Windows) velmi pomalá, takže hraní připomíná spíš tahovou strategii. Ve hře najdete pět kampaní po pouhých třech úrovních, přičemž přístup k jednotlivým kampaním se vám otevírá postupně a v každé z nich si můžete vybrat, za jakou stranu konfliktu budete hrát. Kampaně se sice odehrávají na územích, která k sobě těsně přiléhají, ale jejich děj spolu vůbec nesouvisí. Některé scénáře jsou myšlené vážně (boj porobeného národa proti okupantům), jiné jsou spíš žertovné (boj princezny proti nechtěným uchazečům o její ruku), ale každý jednotlivý level je uveden jednoduchou animací (která pochopitelně každou kampaň i zakončuje), což mi přišlo velmi milé a na strategii nezvyklé.

Jste dáma v nesnázích, která potřebuje pomstít smrt otce-krále a osvobodit svůj národ? Nabrnkněte si nekromanta...

... co to umí i s pořádným mečákem...

... a do dobývaných měst vjíždí jako správný chlap na beranidle.

Když má dlouhé nagelované vlasy, tím lépe.

Když všechny kampaně dohrajete, odemkne se vám možnost hrát random campaign, ve které si můžete vybrat, v jakém pořadí těch 15 map projdete. Jsou dva důvody, proč takovou věc udělat. Za prvé, každé mapě je v režimu náhodné kampaně přiřazen mikropříběh, jiný než v hlavní části hry, přičemž tyto příběhy mezi sebou vzájemně nesouvisí. A za druhé, vaše skóre (pravděpodobně až celkové, když všech těch 15 map odehrajete v režimu náhodné kampaně) se zapíše do Síně legend, v níž můžete potom sami se sebou soupeřit o nejlepší skóre. Nudnější věc aby člověk pohledal.

Nejoriginálnější je přístup tvůrců hry ke zdrojům. Nenajdete zde totiž žádné zlato, kov, dřevo nebo obilí, všechno jeden krásně přes manu. Za manu vyrábíte základní jednotku, která se jmenuje basal golem a na níž všechno stojí.

Na tomhle golemovi můžete postavit říši. Vyrábí se i v červené.

S těmihle golemy můžete prozkoumávat mapu nebo i bojovat, ale jsou pochopitelně slaboučcí. Jejich nejdůležitější vlastností totiž je, že když stojí na místě, tak produkují manu - za kterou uděláte další golemy, kteří produkují ještě víc many, a tak dál. Tady se dostáváme k problému, který byl v dobových i pozdějších recenzích hře vytýkán asi nejvíc - každý golem dokáže nastřádat až 10 bodů many, ale aby je poslal do vaší centrání zásobárny, ze které je potom můžete čerpat, musíte na (každého) golema kliknout a dát mu příkaz k odeslání. Oni sice nastřádanou maximální zásobu po nějaké době pošlou sami, jenže po většinu hry potřebujete manu dostávat co nejdřív, abyste získali nad soupeřem rozhodující výhodu. Mě tenhle aspekt B&M kupodivu moc nevadil, ale musím uznat, že je to debilita (naštěstí/kupodivu jediná vyložená debilita, kterou hra obsahuje). Ve chvíli, kdy máte vytvořenou nějakou zásobičku, můžete poslat 4 golemy na speciální místo, tzv. základnu, kde se přetransformují do budovy, v níž můžete vyrábět 4 druhy vyšších bytostí.

Ty jednak lépe bojují a víc vydrží, ale také mají často k dispozici nějaké kouzlo nebo zvláštní abilitu (druid může volně chodit všemi druhy vegetace, přízrak zase zraňují pouze kouzle nebo jednotka, na kterou útočí, a tak podobně). Zajímavé je, že i tyto bytosti se vyrábějí tak, že základního golema zaparkujte vedle runového kamene, krypty či kasáren, prostě té budovy, kterou jste si postavili, a za manu ho přetranformujete do požadované vyšší bytosti.

Hm, wyrmové létají a umí plivat oheň na dálku. Taky jsem je zkusil.

Budov určených ke cvičení nových bytostí je ve hře pět druhů, svým způsobem jsou ekvivalentem různých ras nebo druhů armád, jak je známe třeba z HOMAM. Každý level začínáte s již existující budovou, ale obvykle na mapě najdete další místo, kde můžete postavit budovu jiného druhu, pokud se vám její potvory líbí víc (nebo můžete svou stávající budovu rozbít a postavit si na jejím místě jinou).
Co ovšem nemáte k dispozici automaticky, to jsou potvory/jednotky, které můžete cvičit. Vyjma základních golemů máte na začátku každého levelu přístup jenom k nejslabší jednotce z každého rekrutovacího domečku. Přístup k těm lepším si kupujete za expy, jež získáváte prohledáváním mapy a pobíjením nepřátel (a taky vám trochu přibývají s časem). Zakoupený přístup k lepším jednotkách (plus nespotřebované expy) se přenášejí do dalšího levelu, takže když máte nepřítele na konci prvního levelu na lopatě, nemusíte mu hned zasadit finální úder, ale nechat ho produkovat nějaké ty jednotky, pobíjet je, syslit expy a odemknout si přístup k těm nejsilnějším jednotkám už v první levelu. V takové situaci je nejvýhodnější opakovaně rozbíjet a zase stavět vaši rekrutovací budovu, protože za každé její postavení dostane cca 300 expů, což je nesrovnatelně víc, než za pobíjení nepřátelských vojáčků.
Z HOMAM si tvůrci vzali nápad s kouzelnými předměty, které se povalují po mapě a které mohou různými způsoby vylepšit vlastnosti vojáčka, který je má u sebe (narozdíl od HOMAM tady ale nejsou žádní hrdinové/generálové, takže tyhle předměty může sebrat kdokoli). Pokud vojáčka nepřátelské jednotky zabijí, předmět z něj vypadne a lze ho znovu sebrat.

V pravém dolní rohu leží nad domem na zemi bílá pikslička s hojivou mastí a fanka s maltou - tou se zase léčí budovy.

Největší problém téhle hry je, že není moc zábavná (což je v případě hry vskutku pořádný problém). Když pomine okouzlení MIDI orgiemi a dobovou grafikou (které je naštěstí přiživováno animací na začátku každého levelu), zjistíte, že hrajete klasickou RTS, tj. spoříte na vybudování armády silných jednotek, se kterou pak soupeře zašlapete do země. (Tady se sluší poznamenat, že jednotky v B&M mají nesrovnatelně lepší pathfinding než vaše družinka v BG - nikdy se totiž nestane, že by vojáček, kterému jiný dočasně zablokuje cestu, zůstal stát a zapomněl, kam má vlastně dojít. Když se cesta uvolní, pokračuje v zadaném pohybu.)

Tohle byl jeden z velmi mála levelů, ve kterém bylo díky jeho designu možné/nutné vybočit po stránce taktiky z klasických RTS kolejí.

Sbírání předmětů nebo kombinování různých abilitek různých jednotek ve hře až na jeden nebo dva levely vlastně nepotřebujete. Je to nesrovnatelně lepší strategie i hra než Birthright, ale zase je podstatně horší než  Dragonshard, který vyšel o devět let později (a jemuž se již brzy dostane na tomto blogu samostatného článku). Pokud bychom totiž porovnávali čistě jen strategicko-herní aspekt Dragonshardu a B&M, tak v tom prvně jmenovaném titulu má smysl kombinovat různé vlastnosti různých jednotek, což celou hru činí zábavnější. Přesto bych B&M označil jenom jako hru průměrnou, ne špatnou. S výjimkou nutnosti klikat na střádající golemy a bugu s brigandem není ve hře nic, co by bylo výrazně nepovedené - leda snad s výjimkou samotného žánru, protože RTS mě málokdy dokážou nějak výrazně uspokojit nebo pobavit. Ale jak už jsem zmínil, v tomto ohledu hře pomáhá, že je pomalá, takže se nejedná o žádný klikfest, a není ani příliš obtížná, takže s ní lehce uspokojíte své ertéeskové pudy, pokocháte se intry, dohrajete a odinstalujete.
Ještě malá poznámka k tomu brigandovi: Je to takový nezávislý zlodějíček, který se toulá po mapě, krade předměty a bohužel taky shazuje hru a dokonce i kurví sejvy. Zatím se naštěstí objevil jenom ve třech levelech, ale kdyby se náhodou někdo z vás rozhodl tuhle hru rozehrát, tak bacha na něj a sejvujte do víc slotů. Pro hru je sice k mání patch, který by tento problém měl odstranit, ale nemám pocit, že by ten patch nějak zafungoval.

Ve své době hra Blood & Magic nemohla obstát v konkurenci Warcraftu II, který vyšel o rok dřív, a HOMAM II, kteří vyšli o dva měsíce dřív. Ty jednak navazovaly na své úspěšné předchůdce, takže se na ně každý milovník strategií těšil, ale vedle byly HOMAM zábavnější i propracovanější a Warcraft zase hráčům nabízel klasický, osvědčený a oblíbený vývojový strom budov a jednotek, který v B&M prakticky absentuje.

Pro D&D geeka je na téhle hře nejzajímavější její umístění v herním světě Forgotten Realms. Když jsem s B&M začínal, myslel jsem, že to bude něco jako hra Stronghold, která sice je podle D&D, ale její setting je naprosto anonymní. Jenom s tím rozdílem, že B&M bude mít na krabici nápis Forgotten Realms, ale místo, na které se bude hra odehrávat, bude bez bližšího určení kdesi na Faerunu. Ale mýlil jsem se. Hra se odehrává v oblasti, která se nazývá Utter East.

Utter East je vlastně východní pobřeží Great Sea, na mapě je to úplně uprostřed.

Je to oblast, která vždy leží na periferii, ať už se na ni díváte odkudkoli - z Kara-Turu, ze Zakhary (Al-Qadim) nebo z toho, co obvykle považujeme za Faerun, ke kterému čistě technicky patří. Na Forgotten Realms wiki to vypadá, že naprostá většina hesel z této geografické oblasti byla vytvořena právě na základě B&M, nicméně při hlubším pátrání člověk zjistí, že to není tak úplně pravda. Asi největší kus informací o Utter East je tady - ukázková stránka z něčeho, co je označováno jako Grand Chronology (nepodařilo se mi zjistit, jestli to je nějaká příručka, nebo jen e-book nebo nějaká fanouškovská záležitost, i když tomu by neodpovídaly profi ilustrace). Největším zdrojem informací je ale tahle 54stránková, dva roky se táhnoucí diskuze. (Jojo, takhle to mám rád - superdlouhá diskuze o naprosto nedůležitém beznadějném zapadákovu jednoho z tisíce fiktivních herních světů. Dosáhnout takového levelu geekovství není žádná sranda.) Z ní jsem třeba zjistil, že relativně hodně informací o místech, na kterých se odehrávají kampaně B&M, lze najít v knižní sérii Double Diamond Triangle a románu Faces of Deception, ale je to ještě o to zamotanější, že ta první série není považována za kanonickou. (Hlavním důvodem je asi to, že se jednalo o poměrně experimentální formu knižní série - pevně daný byl pouze první a poslední svazek, svazky č. 2-8 bylo možné číst v libovolném rozsahu a pořadí.) Ovšem vzhledem k tomu, že jmenované knihy vyšly až dva roky po B&M, je možné, že jedním z jejich účelů bylo zahrnout FR úzu vymykající se počítačovou hru do herního kánonu. Vyjma toho lze najít stručné přímé i nepřímé zmínky v nejrůznějších materiálech od první do třetí edice D&D, ale těch bylo asi opravdu poskrovnu, takže se zdá, že autoři B&M hledali nějaký naprosto zastrčený a téměř nepopsaný kousek Faerunu, aby na něj mohli umístit strategii, jejíž herní mechanizmy (proměnliví golemové a tzv. bloodforges, v nichž se ti golemové vyrábějí) jsou D&D i Forgotten Realms na hony vzdálené. Posléze bylo ovšem to, co se ve hře odehrává, zakomponováno do herního světa FR.

Mapa Utter East, jak vypadá v B&M.

Mapa téže oblasti, která vyšla o dva roky později v románu Faces of Deception.

Krásná mapa, kterou o řadu let poté nakreslil Markus Taylor (na deviantART jako Markustay). Nejsem si ovšem jistý, kolik místopisných názvů skutečně někde dohledal a kolik si jich odvodil nebo přímo domyslel.