Iron & Blood: Warriors of Ravenloft

AD&D setting Ravenloft, kombinující fantasy s gotickým hororem, byl coby počítačová RPG hra zpracován hned dvakrát - Ravenloft: Strahd's Possession (1994) a Ravenloft: Stone Prophet (1995). Byly to výjimečně zdařilé kusy a možná se někdy v budoucnosti dočkají i vlastního článečku, neboť patří mezi ty výjimečné D&D, které bych si možná po letech zahrál znovu.
 Ale pak je tady ještě třetí videoherní inkarnace Ravenloftu, Iron & Blood: Warriors of Ravenloft z roku 1996. V tomto případě se ale nejedná ani o RPG, ani o strategii, ale - trochu překvapivě - o bojovou hru!

Gothické kung-fu

Vzít bandu postav, spojených s nějakou profláklou herní sérií nebo komiksem, a udělat s nimi bojovku, to se dělává - zřejmě proto, že to funguje, a to i v případě, že se jedná o postavy velmi vzdálené světu bojových umění, třeba jako princezna Peach. V případě Ravenloftu by dávalo smysl, kdyby se v aréně utkali vládci jednotlivých domén děsu, které tuhle rovinu bytí tvoří. Jednak to jsou extrémně mocné postavy, což mají prepubertální geekové rádi, a jednak jsou prakticky nesmrtelní, což by ladilo s opakovanou účastí v bojových zápasech. Navíc to jsou poměrně barvité postavy - klasický fantasy lich Azalin, karpatsko-fantastický upíří hrabě Strahd von Zarovich, viktoriánský šílený vědec dr. Mordenheim a jeho umělý člověk golem Adam, renesanční wolfwere (opak vlkodlaka) bard Harkon Lukas a další a další - mumie, duch, banshee, tygrodlak, zombie lord... Tohle by vůbec nemuselo být špatné, viz třeba velmi úspěšná videoherní série Castlevania.
Ale tvůrci hry se rozhodli použít spíš setting jako takový - bažiny, mlhy, měsíčné noci a tajemné hrady. Hra operuje pouze se dvěma známými ravenloftovými postavami, a to jsou death knight lord Soth a upíří hrabě Strahd von Zarovich (přičemž ten první vystupuje pouze v intru). Smysluplnost celého záměru je tedy podle mého názoru sporná. Vyjma toho se nemohu ubránit dojmu, že v době vzniku I&B se firma TSR dobrovolně vzdala jakékoli kontroly kvality nad licencovanými produkty.

Úvodní menu ozdobené přítomností ikonického hraběte Strahda. Motiv zakrváceného šurikenu je stejně debilní a nesmyslný jako samotný název hry.

A medieval massacre with 250 combat moves and arcane powers!

Recenzenti na hru nevzpomínají zrovna v dobrém, z jejich námitek bych asi vypíchl nepříliš praktické rozložení ovládacích tlačítek (a nemožnost jejich přemapování) a někomu vadila i pohyblivá kamera, ale na druhou stranu je férové uvést, že v konkurenci již zavedených herních sérií to měl I&B těžké. Já hru zkoušel na PC v Dosboxu (a na klávesnici) a mohu říct jenom to, že počítačem ovládaní soupeři neměli sebemenší šanci, ať už jsem jim pomáhal nastavením AI sebevíc. Vlastně jsem si vystačil se dvěma tlačítky, na nějaká komba nebo super útoky vyvolávané promakanými kombinacemi pohybových a akčních tlačítek nedošlo. Jádro zábavnosti u bojových her ovšem spočívá v boji hráče proti hráči, který se dá na PC otestovat jen obtížně, a navíc bude vždycky zaostávat za hraním s playstaytionovými ovladači (a je to taky trochu mimo záběr tohoto blogu).

Každá postava ovládá 12 základních útoků, 3 kombo útoky a 2 magické útoky (když získá dostatek magické energie). Pak mají postavy dohromady 52 speciálních útoků (některá dva, některé tři nebo čtyři, ale třeba šaman a kouzelník mají po osmi, neboť vládnou různými kouzly). Když se to celé pronásobí, tak se dostaneme na cca 320 různých útoků, což rozhodně není málo a o vítězství mezi vámi a vaším kamarádem jako v každé správné bojovce rozhoduje váš um a obratné prsty. A k mému lehkému překvapení ten reklamní slogan ze zadní strany krabice, který jsem si vypůjčil do názvu této kapitolky, nelhal.

Face off in a tactical struggle to the death with the revolutionary team campaign mode.

Jediné novum, které žánru bojových her I&B přináší, je kampaňový mód (podle mých zkušeností záležitost asi tak na hodinku).

Na začátku kampaně si vyberete svou skupinku (modrá kolečka) a počítač zvolí tu svoji. Po jejich zmaštění následují souboje se čtyřmi speciálními postavami, které se skrývají pod rohovými čtverci.

 Postavy expují (a expy jim zůstávají, i když s ní kampaňový mód rozjedete podruhé) a můžou to dotáhnout na 9. level. V určitých soubojích mohou získat magickou sílu, která jim umožní používat nějakou magickou schopnost. To jsou ty modré jiskřičky a blesk vedle modrého hořáku.
Nicméně slova "taktický" a "revoluční" bych v této souvislosti asi nepoužil.

Bludgeon the weak with 64 deadly weapons and artifacts!

V bitkách mohou vaše postavy získat také kouzelné předměty, které si pak berou s sebou do boje. Recenze se zmiňují o tom, že artefakty je možné si před bitkou vybírat, mně to ale nešlo. Buď se takové tvrzení nezakládá na pravdě, nebo to na PC nejde, nebo za to mohl nějaký problém v Dosboxu, nebo to, že jsem hrál "abandonware" verzi hry, která mohla být nějak nešetrně cracknutá.

Tahle obrazovka se objeví poté, co si vybete svého bojovníka pro nadcházející zápas. O zobrazený artefakt budete zápasit v tomto kole. Proč je jich v červených kroužcích několik, to naprosto netuším (červená je barva počítačem ovládaných soupeřů, stejně jako ten levý hořák, nad kterým se zobrazují postavy nebo předměty).

Nutno dodat, že do ovládání jsem moc nepronikl, manuál jsem na netu nenašel a všechny hráčské návody se týkají verze pro Playstation. Proto jsem nikdy neseslal magický útok (na PS se vyvolávají kombinací tlačítek) ani jsem nepoužil kouzelný předmět, který je nutné spustit.
Jedno je však jisté, inzerovaných 64 zbraní a artefaktů je kec. Ve hře je 16 artefaktů a 20 postav, z nichž až na dvě mají každá jednu zbraň (půlčík a goblin mají po dvou), celkem tedy 38 předmětů.

Příběh temnej jako krtci

Příběh kampaně je velmi jednoduchý, ale pro ravenloftistu relativně zajímavý. Bohužel je asi uveden pouze v manuálu, animované intro je jenom jakýmsi ilustračním doprovodem bez mluveného slova, takže usuzuji pouze na základě toho, co jsem si kde o hře přečetl. Hra se odehrává poměrně dávno, v dobách, kdy byl Ravenloft ještě mladý a malý. Za své podlé skutky na Krynnu (setting Dragonlance) do něj byl vtažen lord Soth, aby rozšířil v té době nepříliš početné řady zloduchů, které čarovné Mlhy za jejich odporné skutky uvěznily v Ravenloftu. Soth se snaží rovinu bytí Ravenloftu opustit, což se mu nedaří a on z toho obviňuje Strahda, který zde byl ještě před ním. Proto dá dohromady partičku zloduchů a příšer a pošle je proti Strahdovi. Ten se jim nepostaví sám, ale dá dohromady partičku dobrodruhů (víceméně klaďasů), které očaruje a pošle je, aby se se Sothovými vyslanci utkali v turnaji.

Když vytlučete po třech životech ze všech tří členů soupeřova týmu, začnou proti vám nastupovat záhadné bytosti skrývající se pod rohovými čtverci. Nejdřív se vám postaví Minion of Order jménem Magog, mající podobu černošského boxera, ovšem oblečeného do něčeho, co by ho mohlo pasovat na klerika nebo paladina Morninglorda (zákonně dobrého ravenloftového božstva). Ten by podle všeho měl stranit Strahdovi, což by mohlo dávat smysl, protože víra v Morninglorda je v Barovii poměrně rozšířená. Následně se musíte poprat s železným golemem jménem Tantalus, což je Minion of Chaos a občas dokáže vytáhnout docela kung-fu chvaty. Po něm přijde Lord of Chaos, démon Belial (který ale spíš připomíná ífrita). No a nakonec se objeví sám Strahd, tedy Lord of Order.

Drobky ravenloftové topografie

Je toho opravdu málo, ale na druhou stranu díky tomu, jak málo toho je, to můžeme projít a zobrazit opravdu do detailu.

Na začátku intra vidíme (nepříliš dobře) něco, co by mohl být trůnní sál v Sothově pevnosti Nedragaard Keep.

Pak kamera přejede do exteriéru před Strahdovým hradem...

... který se ovšem naprosto nepodobá hradu Ravenloft, který nestojí na rovině a především není zdaleka tak fantastický a majestátní. Stejně tak tam nemá co dělat ta wyverna nebo drak, či co to tam lítá (ne, obří netopýr to není).

Takhle vypadá hrad Ravenloft v jednom z originálních dobrodružství...

... a takhle ve hře Ravenloft: Strahd's Possession, který vyšla dva roky před I&B. Ano, na tomto srovnání můžeme na vlastní oči vidět, jak vypadá pád do těch nejhlubších sraček. Je to škoda, a vlastně i celkem hnůj, jak ze strany Take 2, tak od TSR. Podoba hradu, který je svým názvem i původem naprosto ikonický pro celý setting, by prostě měla být zachována, tečka. Vždyť na základě jednoho dobrodružství, které se na na hradě odehrávalo a podle něj i jmenovalo, vznikl celý setting.

No a pak už se bojuje. Každý bojovník má vlastní "domácí" prostředí.

Šaman a jeho chatky.

Půlčík ozbrojený rapírem a scilettem, na pozadí něčeho, co by klidně mohlo být městečko Barovia (viz screenshot ze hry Ravenloft: Strahd's Possession)

Jenže ta pozadí se spíš snaží vyhovět naturelu postav, nebo se prostě snaží vypadat fantasticky. Třeba katovi se sekyrou tvůrci přidali prkenné boudy ve slumech a šibenici.

Gladiátorovi arénu...

Goblinovi ozbrojenému dvěma šavlemi zase gobliní vesnici. Mimochodem, v Ravenloftu žádní goblini, a tudíž ani gobliní vesnice nejsou. (Samotný goblin se stupidním jménem Nym Pymplee se do Ravenloftu mohl dostat z jiného světa čistě kvůli účasti v turnaji).

Tohle pozadí myslím patří margoyli, což je o něco tužší  a silnější gargoyle.

Válečník, mám ten dojem, že zlý. I zde je možné teoretizovat o tom, před jakým hradem se tento souboj asi tak odehrává, ale pravděpodobně by zde bylo přání otcem myšlenky, protože hrad se nepodobá ani Sothově Nedragaard Keep, ani Strahdově Ravenloftu, ani Azalinově Avernu, ani hradu na břehu jezera Forlorn. Konec konců i onen zlý válečník podle manuálu přibyl do Ravenloftu čerstvě, zřejmě za účelem účasti v souboji.

Tohle je asi nejzajímavější postava, šílenec (trochu nepochopitelně ozbrojený řemdihem), který přebývá v bažinách a šije si masku z lidských kůží.

Kostlivec má v pozadí hřbitov.

Buchta s tyčí polopoušť s kaktusy.

Lukostřelec není rámovaný lesem, ale kupodivu docela zajímavě vypadajícím městem.

Vlkodlačice a temný horizont lesa.

Paladin a něco, co vypadá jako trosky katedrály.

Trpaslík (z této strany to není vidět, ale je jednoruký) před branou do trpasličích slují.

Bojovnice s mečem a pískovcová skaliska fantaskních tvarů.

 

Zlý kouzelník s merlinoidní čepicí a Stonehendge.

Minion of Chaos, drcený kropáčem mého věrného kostlivce, a za ním - snopy. Neptejte se proč. Snad ten golem ve volném čase působí jako kombajn.

Lord of Chaos Belial a láva.

Tady dostává nakládačku Strahd a hrad v pozadí by při troše dobré vůle mohl být jeho Ravenloft. Ta příjezdová cesta mi je dost povědomá, ale letmým prosvištěním série Let's Play Ravenloft: Strahd's Possession jsem ji nenašel, ale mám velmi silný dojem, že jsem ji v něm viděl (v animačce, nikoli v herním enginu).

Trochu mimo pořadí, pozadí s fantaskními hrady Miniona of Law. Ony hrady velmi vzdáleně připomínají Azalinův Avernus, ale opravdu jenom velmi vzdáleně.

Odkazy a poznámky

Tady někdo předělal všechny hratelné postavy z I&B do pravidel 3E, vymyslel jim i příběhy "jak žili po turnaji", a co je nejzajímavější, vyšel přitom z krátkých popisů jejich předturnajové historie uvedených v manuálu hry. Jak už jsem zmínil, manuál jsem nikde online nenašel a kupovat si originálku na e-bayi jenom kvůli němu se mi nechce. (Zajímavé je, že verze pro Playstation je k mání za cenu okolo dvou stovek, zajímco pcčková verze kolem litru.)

Tady si můžete hru stáhnout, ten Easy Setup skutečně funguje na jedno kliknutí (alespoň ve Windows XP), nemusíte vůbec nic nastavovat a rovnou hrajete.

Tady je asi nej přehled všech komb, zvláštních útoků a zvláštních schopností, včetně jejich názvů.

Tady můžete najít hrst zajímavých faktů o PS verzi. Jak vidno, PC a PS verze se odlišují náhledy postav při jejich předzápasovém výběru (PC ukazuje celou postavu, zatímco PS jenom hezky detailní hlavičky) a také tvarem arény, která je na PC čtvercová a na PS kruhová (zvláštní rozdíl).


V recenzi na http://www.old-games.com se píše, že postavy mají hodnoty vlastností - možná v manuálu, ve hře nikoli.

Death strikes at 225.000 polygons per second!

Nepodařilo se mi dohledat, jestli bylo 225.000 polygonů za vteřinu na Playstation 1 a dobových počítačích hodně, nebo málo. Jisté je, že hra v dobové konkurenci zapadla. Možná trochu nespravedlivě, nedokážu se zbavit dojmu, že hráči již navyklí na Tekken, Mortal Kombat, Virtua Fighter, Street Fighter, Dead or Alive nebo Soul Blade prostě nechtěli přijmout do hry dalšího nováčka. Známější herní série měly výhodu v tom, že si je hráči zamilovali už v první polovině 90. let na arkádových automatech, a když pak jejich pokračování nebo porty vyšly na Playstation, bylo to pro ně cosi jak malý návrat do dětství. Tuhle výhodu holt I&B neměl. Ale vzhledem k tomu, jak necitlivě se zachoval k samotné licenci, tak mu ten pád do zapomnění patří.