Digitální Volo: Curse of Azure Bonds

Když jsem se vypravil do vesnice Hap, narazil jsem v tamní stodole na encounter, který byl jasně nad moje síly – ífrit (ten by byl ok) a s ním spousta drowích mágů a kleriků, kteří mají něco kolem 60 % magické rezistence (tj. 60% šance, že kouzlo na ně seslané se zcela mine účinkem) a k tomu +2 bonus k sejvům proti kouzlům. Jinými slovy, moji kouzelníci a klerici byli tímto prakticky vyřazeni ze hry a všechno zůstalo na válečnících, kterým jsem mohl pomoct kouzly Haste nebo Protection from Evil, ale to bylo asi tak všechno. A než moji borci s meči dokázali drowy rozsekat, tak ti rozebrali celou skupinku svými kouzly.

Měl jsem dokonce pocit, že tenhle encounter možná nedám ani tehdy, až budou moje postavy na vyšších levelech, ale moje obavy se ukázaly být liché. Když jsem se po nabrání zkušeností v jiných dungeonech vrátil do Hapu, prošel jsem skupinou drowích spellcasterů jak nůž máslem. Nejvíc mi pomohlo to, že moji casteři měli k dispozici větší počet Fireballů, které jsou plošné a když projdou přes magickou odolnost, tak drowí spellcastery zraní a připraví o koncentraci, a ti tudíž v nejbližším kole nemohou sesílat kouzla. (Když jsem na ně šel poprvé, tak jsem měl Fireballů jenom pár a souboje s většími skupinami jsem řešil pomocí kouzla Stinking Cloud, které ovšem drowy nezbavilo možnosti kouzlit, pokud uspěli v hodu na odolání, zatímco Fireball ano – úspěšný saving throw sice znamená menší zranění, ale na zlomení jejich koncentrace to stačí.)

Hap jsem tedy napoprvé spěšně opustil a pokračoval dál do Zhentil Keepu. (Ex post jsem zjistil, že do Hapu jsem šel správně, podle všech návodů i oficiálního clue booku je to první místo, na které máte vyrazit z úvodní lokace, městečka Tilverton.)

Také v beholdřích jeskyních za Zhentil Keepem jsem občas narazil na drowa, konkrétně to byl dark elf lord. Ve skupině gryfů, zlobrů nebo mantikor byl vždy maximálně jeden, ale i tak byl schopný zničit celou moji skupinku. Magická rezistence možná 70 %, meč +5, zbroj +5 a štít +2, takže třída zbroje o 7 bodů lepší než u mých fighterů, bonus +5 na zásah i na zranění (já měl tou dobou zbraně +2) a k tomu dva útoky v kole (moji fighteři jeden). Prostě kouzly téměř nezastavitelný, zbraněmi těžko zasažitelný mlýnek na maso. Nejvíc mi proti němu pomohlo, když jsem vyhrál napřed jeden a pak druhý encounter s ním, protože to vybavení +5 pak měli moji fighteři (jak už to tak se speciální drowí ocelí bývá, po opuštění podzemí se ty předměty rozpadly v prach).

Drowové a jejich proměna v čase

V současné době se hodně mluví o změnách tradičních zlých ras, zejména v tom smyslu, že je hloupé, omezující a inherentně rasistické, aby všichni jejich příslušníci byli pravidly deklarováni jako zlí. Proč ne, to konec konců záleží na dungeon masterovi, jaké pojetí orků, goblinů nebo drowů se hodí do jeho kampaně a vyhovuje jeho herní skupině. Bylo by však mylné (a člověk na to čas od času narazí), vykládat herní původ těchto ras jako úmyslný výsměch všem ne-bílým rasám. Důvod vzniku drowů je primárně herní, oni jsou totiž skřeti nebo orkové pro postavy na 5. úrovni a výš. Je to rasa inteligentních bytostí, která je natolik schopná a početná, aby mohla vytvářet rozsáhlé a propracované sociální struktury (narozdíl od trollů, displacer beastů apod.) a jejíž příslušníky lze ve hře diverzifikovat pomocí povolání, takže encountery s nimi jsou pestré. Ale protože to nejsou monstra nadaná nadlidskými rozměry, silou nebo odolností, dostali do vínku nemalou magickou odolnost a suprové vybavení (které by ovšem power level hráčských postav vystřelilo příliš vysoko, takže na slunci trochu neférově vezme za své).

Vedle beholdera nebyla ani zdaleka tak děsivá, jak by si zasloužila.

Těžkou bitvu představoval i souboj s finálním bossem tohoto dungu, beholderem v doprovodu medúzy a cca 10 minotaurů (a navazující souboj se skupinou vojáků, kleriků a mágů). Beholder je imunní na magii (v „reálu“ jen když na něj útočíte zepředu, protože jeho hlavní oko vyzařuje antimagický kužel, tady ovšem ruší i kouzla přicházející zezadu) a v jednom kole dokáže seslat několik smrtících kouzel, smrtících ve smyslu „hoď save nebo jsi mrtvý“. Konkrétně Desintegrate, Death Spell a Flesh to Stone. Dezintegrovanou postavu nelze už nikdy magicky oživit, Death Spell a Flesh to Stone lze spravit ve městě nebo pokud je váš klerik na 9. levelu. Můj nebyl. Situaci komplikovalo i to, že i když odmyslím bitku č. 2, která na tu první těsně navazovala, ještě se nejednalo o konec dungeonu, abych se mohl spokojit s vítězstvím za cenu dvou mrtvých společníků, jejichž mrtvoly vyvleču z jeskyně a v nejbližším městě nechám oživit.

Beholder jak ho můžete vidět v jakémsi věštícím zařízení.

Na tomhle souboji bylo zvláštní to, že těch kouzel má beholder víc a jejich počet a výběr je náhodný. Oproti těm smrtícím je takový Slow víceméně neškodný a ani Fear není tak hrozný jako jasná smrt, navíc jím beholder vždycky obrátí na útěk u některé své spojence minotaury. Zkrátka strašně moc záleží na tom, jak vám padne iniciativa a jakou bojovou rutinu beholder zvolí. Výsledek může být devastující (jasný load), drsný, ale akceptovatelný (zbytek dungu s jednou nebo dvěma mrtvými postavami, pokud jsou méně důležité, nějak doklepu), nebo úplně v pohodě (nikdo nezemřel a ještě mi zbyly nějaké Firebally do druhé bitky).

Takže mnohem víc záleží na náhodě než na vašich taktických schopnostech a je téměř jisté, že souboj budete několikrát loadovat. Což podle mě není povedený game design a dobře odladěná obtížnost.

Otyughové si staví zdobené pyramidy z hoven...

... a zadávají vám úkoly. (Nevěděl jsem, ale i v 5E mají otyughové INT 6 a jsou schopni telepatické komunikace, ovšem jen s bytostmi, které mluví otyughsky (otyughové samotní jiný jazyk než otyughštinu neznají, ale asi se mezi nimi občas vyskytne nějaký polyglot).