Dungeons & Dragons Online - 5

Jaký herní obsah stojí v DDO za to a jaké jsou klady a zápory freemium modelu

Začneme kruciální otázkou - vyplatí se DDO subskripce, nebo zakoupení jednotlivých herních komponent? Odpovědí se nabízí hned několik:

•  Pokud jste DDO ještě nikdy nehráli, zkuste ho jen tak, holé free-to-play. Pokud vás chytne a budete považovat za pravděpodobné, že vás bude bavit alespoň 3 měsíce, tak se vám vyplatí koupit čtvrtletní subskripci, třeba už jenom proto, abyste měli možnost výběru ze všech questů (což mimo jiné znamená, že se nebudete muset nijak omezovat, až si budete vybírat, ke kterému PuGu se přidáte).

• Pokud jste DDO už hráli, je dost dobře možné, že jste si v něm našli své oblíbené balíčky questů. Svou investici můžete tedy omezit pouze na ně, tím spíš, pokud vás rajcuje především finální část hry s nejtěžší questy, které přinášejí nejenom největší výzvy, ale také nejlepší odměny, a tudíž i možnost, jak ještě vylepšit svého virtuálního hrdinu. Pravděpodobně tím získáte podobnou výhodu, kterou zmiňuji i na konci předcházejícího bodu, tedy že budete vlastnit ty questy, které se obecně chodí nejčastěji.

Jenže...

• ... pokud se do DDO nalogujete po delší době, zjistíte, že od vaší poslední návštěvy přibylo hodně nejrůznějšího obsahu, ať už jde o novou hratelnou rasu, povolání, balíček questů nebo něco jiného. A zejména těch balíčků s questy bude asi víc. A je velmi pravděpodobné, že všechny budou po všech stránkách lepší než ty, které ve hře byly ještě před přechodem na mikrotransakce. Takže i v tomto případě se asi vyplatí zaplatit si tříměsíční hraní bez omezení, než si je nakoupit jednotlivě. (I když u veškerého zboží v DDO store můžete čekat, až na něj zrovna bude sleva.)

Při rozhodování mezi druhou a třetí variantou by asi bylo dobré vzít v úvahu i následující podkapitolku.

Lesk a bída freemium systému anebo Co vám Turbine neřekli

Freemium platební model, tedy free-to-play kombinovaný s nákupem menších či větších komponentů hry prostřednictvím mikrotransakcí, je v současné době velmi oblíbený, vlastně by se dalo říct na vzestupu. Má ovšem i jistá úskalí, která jdou nad rámec čistého přepočtu co-budu-ve-hře-mít vs. kolik-za-to-zaplatím.


Virtuální penízky, kterými jednotlivé mikrotransakce platíte, trochu znepřehledňují, kolik vlastně utrácíte. Kdybyste rovnou platili dolary a centy, tak v tom máte jasno, jenže ve většině těchto systémů za dolary nakoupíte nějaké bodíky (v tomto případě Turbine points), obvykle v různém poměru (výhodnější je koupit velký balíček bodíků než malý) a až jimi pak platíte ve hře, takže když providerovi sypete 240 bodů za tmavě červený cylindr, který nemá žádný praktický dopad na hru, jenom se vám prostě líbí, tak to zaplatíte snáz, než kdybyste viděli, že si tu kravinu kupujete za 2 dolary. Nemluvě o tom, že člověk snáz pustí chlup za 20 různých velmi levných pičovinek, než tu samou částku za dvě velké položky. Nicméně tohle je nevýhoda, před kterou se můžete sami ochránit tím, že nebudete utrácet zbytečně a budete si udržovat představu, kolik jste do hry už vrazili. Je to prostě čistě na vás.

Co ale už nedokážete ovlivnit, je to, že kupujete komponenty živého organizmu, který se vyvíjí. Koupíte si možnost nějakého craftování, keré se vám líbí, a oni ho po roce a půl částečně změní, můžou ho i oslabit, protože se ukázalo, že v kombinaci s novými zbraněmi, které do hry přišly před dvěma měsíci, je přesilnělé. Nebo si koupíte balíček dobrodružství pro postavy na 11.-12. levelu a po roce zjistíte, že ta samá dobrodružství jsou teď pro level 13, takže s vašimi postavami, se kterými jste se chtěl dostat přes jedenáctku a dvanáctku s pomocí dotyčného balíčku, budete buď grindovat devíti a desetilevelové questy, nebo si koupíte dva nové balíčky, které do hry dodali, jeden pro postavy na jedenácté úrovni a druhý pro postavy na dvanácté. Ten první případ jsem uvedl jenom pro příklad, ale ten druhý s questovými balíčky se zakládá na realitě DDO. Je to zhruba stejně fér, jako když si koupíte zelený svetr v určitém odstínu, který se vám strašně líbí a hodí se vám ke kalhotům, jenže on po roce a půl výrazně změní odstín, a to čistě vinou výrobce, aniž byste si to sami způsobili tím, že jste ho moc prali nebo polili savem. Najednou už se vám tolik nelíbí a taky se vám tolik nehodí k jinému šatstvu. Kdyby šlo o svetr, můžete ho reklamovat, a pokud byste neuspěli, tak třeba prodat na aukru nebo do sekáče, jenže v DDO, tam máte prostě smolku. A kdybyste si stěžovali, tak vám vysvětlí, že ta změna byla nutná kvůli hratelnosti a konzistentnosti celé hry (a vlastně budou mít pravdu). A bůhví, jestli jim takové změny neumožňují i nějaké ty podmínky užívání, které se vám ukážou v rámci instalace hry a vy je jenom bez čtení odkliknete.

S touhle otázkou souvisí ještě jedna věc. Mám kamaráda, který si v DDO store koupil všechno možné, počínaje všemi rasami a povoláními přes možnost mít založeno víc než jen 4 postavy až po jánevímcoještě (jenom za ty character sloty musel v přepočtu zaplatit zcela neadekvátní balík peněz). Když jsem mu říkal, že by se mu s jeho přístupem a časem, který ve hře tráví, vyplatilo předplatné, tam odvětil, že mu vyhovuje si to takhle koupit a mít to už na furt, ne jenom na pár měsíců. Jenže on to nebude mít na furt. Narozdíl od klasické hry bude tuhle moct hrát jenom tak dlouho, dokud pojedou servery, což je další důvod, proč má smysl platit za tuhle hru jako za službu, třeba formou měsíčních poplatků, ale ne prachy na dřevo jako za virtuální instalačku se softwarem.

Pár informačních drobků, které ještě v žádné článku nezazněly

•  DDO lze sólovat - s některým povoláním lépe (druid), s jiným hůře (zloděj), ale jeho obtížnost je v současné době škálována tak, že to lze. Na druhou stranu to pořád je MMO tělem i duší, takže s víceméně stálou herní partičkou kamarádů vás bude bavit asi víc.

• DDO nemá ústřední dějovou linii. Má několik výrazných dějových linií (tedy takových, ve kterých se hraje o přežití či zánik města, civilizace nebo celé roviny bytí), táhnoucích se přes několik questů, nebo dokonce přes několik sérií questů, ale dějovou linku, která by to nějak celé propojila od 1. do 20. levelu ve hře nenajdete. Ale kupodivu mi to nikdy nevadilo.

Pár D&D perliček na závěr

Démoni fire reaver, ice flenser a flesh render jsou unikátní tím, že jsou vyvinutí speciálně pro DDO, v klasickém D&D nebo Eberronu je nenajdete.

Fire reaver

Flesh render

Ice flenser

 
Keoghtom's ointment - nijak extra mocný, avšak v DDO kupodivu poměrně vzácný kouzelný předmět. Jde o unikátní mazání, které lze ovšem snadno nahradit klasickými a volně dostupnými nápoji. Přesto tento vlastně zbytečný předmět vývojáři DDO implementovali do hry, vlastně to na mě působí jako pocta zakladatelům D&D a jeho několik desítek let trvající existenci. Protože tahle mast spatřila světlo světa už v příručce dungeon mastera z roku 1979.

Owlbear (česky sověd) je jedna z nejnesmyslnějších D&D potvor, protože jeho herní statistiky prakticky odpovídají hnědému medvědovi, od něhož se vlastně liší jenom tím, že je líčen jako strašlivě krvelačné monstrum a debilně vypadá. Designéři Eberronu přišli na to, co s ním. Upravili jeho zasazení do herního systému, takže se z něj stalo zvíře lovené pro kožešinu. Zaplať Sovereign Host za to.