Heroes of Neverwinter

Někdy loni jsem zjistil, že existuje hra Heroes of Neverwinter. Můj první pocit byl lehké znechucení, protože:

1. mi vadí, když se jednoduchoučká hříčka do prohlížeče snaží mermomocí přiživit na úspěšné áčkové sérii
2. coby digitálnímu cestovateli mi vadí, že to pořád cpou na to samý místo,
3. tím spíš, že prostředí města Neverwinter není natolik zajímavé, aby mě bavilo se do něj zase vracet.

Ale to mi samozřejmě nebránilo v tom ji zkusit.

Nejsem si úplně jistý, proč Heroes of Neverwinter vznikli. Coby prohlížečovo-facebooková hra měli asi především propagovat chystané MMO RPG Neverwinter. Nevím, zda úspěšně, protože sesbírala celkem 32.199 lajků, což podle mě není mnoho (profily nejoblíbenějších FB her mají naklikány řádově jednotky milionů lajků, takže bych čekal, že úspěšná, ale ne vysloveně hvězdná hra jich bude mít o řád míň a hra, která prakticky nestojí za zmínku, zhruba tolik co HoN).

Na druhou stranu, pokud si člověk chtěl HoN nějak smysluplně zahrát, tak do ní musel tlačit reálné peníze, takže tahle hříčka byla teoreticky schopná generovat vydavateli i nějaké ty peníze, a výrobní náklady spojené s jejím vývojem asi nebyly nijak gigantické.

Žebříčky popularity to každopádně nervalo, ale soudě podle množství příspěvků na honw.wikia.com to nějací lidé hráli, a podle všeho celkem zaníceně.

A jaké jsou dojmy? Převážně nevalné. Ne že by to bylo vyloženě odbyté, to zas ne. Co se herní náplně týče, šlo o hru typu tactics, tedy vaše partička prochází dungeon o cca 5-10 místnostech, ve kterých v kolovém herním systému mydlí nepřátele, pohybuje se, odstraňuje pasti o otevírá truhly.

Tohle je odněkud z konce hry, já se dostal tak akorát ke goblinům, kostlivcům a třetím levelům postav.

Pak se vrátí na základnu do města Neverwinter, prodá krámy, znovu najme pár společníků, může i nakoupit nějaké to vybaveníčko, a znovu hurá do  dungu v nějaké drsnější čtvrti či některém z přilehlých lesů.

Dungy ještě docela ujdou, ale třeba tenhle screenshot skutečně nesplňuje moji představu o tom, jak vypadá město Neverwinter.

V dungeonech byly - k mému příjemnému překvapení - i nějaké ty příběhy, které na sebe čas od času i navazovaly, a celkem se i čerpalo z reálií města, jeho společnosti a nejbližšího okolí, takže ač hra působila graficky poměrně sterilně, tak po stránce námětů a textů to byly plnokrevné Forgotten Realms.

Co se herního systému týče, jednalo se o zjednodušená pravidla 4. edice D&D. Systém hraní na kola to zachraňoval před úplnou nudou, i když jsem měl pocit, že rozhodujícím faktorem pro vývoj bitky bylo pořadí, do kterého se vaši hrdinové a nepřátelé seřadili po vstupu do nové místnosti (a které, pokud se nepletu, nešlo během vývoje postavy ovlivnit žádnou dovedností). A jak už se na D&D sluší a patří, když jste nasbírali nějaké ty body zkušeností, postoupili jste se svým hrdinou na další úroveň.

Z ras byly k dispozici lidé, půlčíci, trpaslíci, eladrini a dragonborni (těžko říct proč, hrají snad ty poslední dvě rasy v současné podobě FR nějakou význačnou úlohu?). Povolání byla víceméně standardní, bojovník, klerik, zloděj a kouzelník.

Jenže tahle hra měla bohužel i několik vlastností, které z ní dělaly nepříliš zábavný šunt.

1. Zkoušel jsem to hrát na dvou počítačích a ani na jednom z nich to nejelo plynule, zejména pokud šlo o scrollování přes bitevní pole. Trhalo se to tolik, že jsem došel k závěru, že se asi jedná o beta verzi a hru jsem "odložil" s tím, že se k ní vrátím, až bude dodělaná... (Procházením všech FB příspěvků na profilu HoN jsem zjistil, kdy se closed beta změnila v open betu, ale kdy se z bety stala standardní hra, to jsem na něm nenašel, takže to možná byla beta až do konce.)
2. Hrou jste postupovali pomalu. Abyste mohli vstoupit do dungu, potřebovali jste mít dostatek výdrže (nebo co to vlastně bylo), která se vstupem do dungu vyčerpala a po výlezu z něj (ať už šlo o úspěšnou akci, nebo neúspěšnou) se dobíjela jenom časem, a to velmi pomalu. Anebo rychle a za reálné peníze.
3. Pomocníky na nízkých úrovních jste si mohli najímat zadarmo, ale počínaje cca třetí úrovní jste jim už museli platit žold ve zlaťácích, což poměrně záhy vedlo k tomu, že ke zvládnutí náročnějších úkolů jste potřebovali zkušenější společníky, které jste si ale nemohli dovolit, protože poklady v truhlách za moc nestály.
4. Loot byl nevalný mimo jiné i proto, že truhly byly dalším háčkem na tahání reálných peněz z hráčů. Když jste otevřeli truhlu, bylo v ní 10 políček s penězi nebo předměty, z nichž jste si mohli vybrat, ale většina políček byla zakrytá, takže nějaký ten lepší loot jste mohli najít jenom se štěstí a naslepo. Anebo si za reálné peníze koupit nápoj štěstí, který vám pár políček odkryl.

Mně osobně tedy nesedla ani komiksová grafika. A ještě k tomu ten vrcholně mdlej název... Brrr.


Sluší se ovšem zmínit dva elementy hry, které jsem já sám neokusil a které měly potenciál učinit hru zábavnější.

1. Asynchronní multiplayer - postavy vašich real life kamarádů jste mohli vzít do party a dungu, i když nebyli vaši kámoši online. Ale pokud online byli, mohli vaši hru sledovat jako diváci, mohli vám radit a léčit nebo buffovat členy vaší partičky.
2. Po dosažení 10. levelu postavy jste mohli začít stavět vlastní dungeony a dávat je ostatním hráčům v plen.

Jsem rád, že tahle hra chcípla dřív, než jsem ji mohl dohrát, protože takhle mě moje OCD nemůže nutit k tomu, abych se o to pokoušel. Protože bez toho, aby do ní člověk narval předem těžko odhadnutelné množství peněz, by se to táhlo neskutečně dlouho.

Zajímavé je, že byla vystřídaná další hrou, u které je zatím minimální šance, že si ji zahraju, a to jsou Dungeons & Dragons: Warbands, protože jsou sice hrou pro FB, ale jenom přes iOS (a možná někdy i Android). Je to trochu škoda, jako iphonová aplikace za tři doláče by snad nemusela tahat z hráčů dodatečné peníze výše popsanými způsoby, a taky si myslím, že skutečné klasické figurkové D&D miniatury vlastně vždycky byly tactics, takže by se tím Atari i lépe trefili do žánru. A vlastně i ta komiksová grafika vypadá ve 3D o dost líp.