Baldur's Gate: Enhanced Edition - All Bards... obtížnost a já

Odehrát hru jenom s bardy a na Insane obtížnost, to ještě není všechno, pokud jde o nastavení herní obtížnosti. Ještě tady totiž je ukládání a nahrávání hry.


Coby pravidelný čtenář blogu The CRPG Addict jsem se nemohl nezamyslet na tím, jak často bych měl hru ukládat a v případě průseru nahrávat. Autor výše zmíněného blogu se řídí pravidlem "I can only reload a game if my entire party is wiped out or the game otherwise forces me to reload. I cannot reload simply to try to get a better outcome. If a character dies, I must heal or replace that character." V zásadě to odůvodňuje tím, že si myslí, že to tak má být, že tak jsou počítačové RPG hry koncipovány a že je to součást jejich obtížnosti. Je to velmi statečný postoj a těžko s ním lze polemizovat. Koneckonců, i v případě BG vám hra sama nabízí load pouze v okamžiku, kdy zemře vaše hlavní postava, jinak vám skutečně nic nebrání pokračovat ve hře s téměř zdecimovanou skupinkou, kterou buď necháte oživit v nějakém templu, nebo nahradíte jinými postavami. A fakt je, že když už si honím tričko s hraním na Insane, je svým způsobem protismyslné ulehčovat si to častým loadováním. Jak to tedy s tím mým loadovaním je?


Loaduji mnohem častěji než CRPG Addict, a to v těchto případech:

1. S výjimkou opravdu velkých a náročných soubojů pokaždé, když mi umře nějaká postava. O důvodech jsem psal minule, ale pro pořádek: smrt postavy je opruz, protože do templu je daleko, přeživší členové si musí nastrkat do batohů veškerý její equipment a u Rasaada navíc došlo při oživení k restartu jeho promluv, které mají vyústit v jeho osobní quest. S poplatkem za oživení bych problém neměl, a to ani při častém opakování, dokonce by mi nevadilo ani to, že mrtvá postava nedostane za příslušný souboj zkušenosti. Dělám to proto, že by mě to stálo čas, a toho mám coby fotr od rodiny zatraceně málo. Tohle je holt nezbytný ústupek realitě. Na svou obranu mohu uvést ještě následující: Poměrně často někdo umře při náhodném encounteru, zejména při odpočinku - bardové mají mizernou třídu zbroje, málo životů, a kouzla, která by jim rychlým sesláním umožnila přežít přepadovku 10 gnolů udělujících na Insane 200 % damage, dostanou až na 4. levelu postavy (Horror, Mirror Image). A pokud ti gnolové přepadnou mou vyčerpanou skupinku při odpočinku, uvedená kouzla stejně obvykle nemám k dispozici, proto jsem s nimi přece zalehnul k táborovému ohni. Trochu mi tady chybí nějaký skill/kouzlo, třeba pro druida či hraničáře, které by zvyšovalo šanci na to, že při cestování mezi mapami nebo spaní v divočině nikoho nepotkám.
2. Loaduji pokaždé, když mi umře familiár, aby můj bard nepřišel permanentně o bod odolnosti. Což se teď, když můj dráček lítá neviditelný, stává jen zřídka, vlastně jen kvůli pastem. Řešení by bylo snadné - nosit ho pořád v batohu a prozkoumávat neznámá území s neviditelným bardem v botách rychlosti (Paws of the Cheetah z dolů v Cloakwoodu), tedy asi přímo s mou hlavní postavou, protože má nejvíc životů, dokonce víc než Dorn. Jenže to by mi přišlo škoda, jak jsem psal v minulém příspěvku, aktivní familiár mě baví.
3. Loaduji při učení kouzel. Tohle je docela výrazný podfuk, který mě donutil se nad daným problémem zamyslet. Bard má totiž relativně náročné požadavky na minimální výši obratnosti a charismy, takže mnoho dobrých čísel k rozdělení mu nezbývá. Což znamená, že jak můj vlastní bard, tak Eldoth s Garrickem mají inteligenci 13, a tudíž šanci na naučení nového kouzla pouhých 55 %. Toho loadování tudíž byla spousta, protože jen málokdy se naučili kouzlo na první pokus. A jelikož bardská skupinka kouzla potřebuje a zásoby svitků a nápojů v obchodech se časem neobnovují, znamenalo by to, že by můj nerdsko-chlapácký projekt celobardské skupinky získal vážné trhliny. Úmorně zdlouhavým řešením by bylo grindovat náhodné encountery v oblastech, v nich se pohybují nepřátelé, kteří u sebe místo laciných šperků nosí svitky. Nicméně pak mne napadlo ještě jedno, méně nudné řešení, a tím jsou nápoje Potion of Genius a Potion of Mind Focusing, které dočasně zvyšují inteligence a jejichž efekt se sčítá, což už dá žáčkovi šanci 96 %, že se kouzlíčko naučí (ale jak jsem zjistil, i tak vám některé svitky vyfičí). Po třech jich můžete koupit v Templu Moudrosti ve Friendly Arm Inn a po čtyřech v Sorcerous Sundries ve městě Baldur's Gate, plus na cca 7 těchto nápojů můžete narazit na svých toulkách po Pobřeží Mečů. V zásadě to znamená, že první lektvarový mejdan uspořádáte v High Hedge, kdy každý ze tří bardů vypije po jednom nápoji od každého a naučí se všechna důležitá prvo- a druholevelová kouzla. Další mejdlo uspořádáte o několik kapitol později v Sorcerous Sundries, kde se naučíte třetilevelová, čtyřlevelová a zbytek druholevelových. 

Ve všech třech bodech si tedy připadám nevinen, i když u toho třetího zůstává otázkou, jak moc hardcore to chce člověk hrát.

PS: Na druhou stranu neloaduji hru, když postupuji s postavou na novou úroveň, jenom proto, že jí při přestupu nepadlo maximum nebo skoro maximum životů. Tuto volbu, tj. aby padalo vždy maximum, lze dokonce nastavit v options, ale mě osobně to přijde jako příliš vzdálené hernímu systému D&D.