Dragons of Flame - NES rules!

Výrazně lepší hra než její předchůdce Heroes of the Lance, přičemž verze pro NES svými kvalitami jednoznačně předstihuje verzi pro osobní počítače, která se nedokázala vymknout šedivému průměru.




Od předchozího dílu se hra liší dvěma zásadními věcmi - tou první je tzv. wilderness view a tou druhou skutečně trojrozměrná konstrukce "dungeonu" (do uvozovek to dávám proto, že se to týká i divočiny pod širým nebem, ne jenom podzemí).

Wilderness View

... v prvním dílu zcela absentoval a vypadá takhle:

Zelená postavička u dolního okraje je příšera (nebo více příšer), ale v tomto pohledu vám hra neprozradí jaká. Může to být gryf, troll nebo jenom goblin.

V tomto pohledu můžete chodit, v reálném čase, a při troše štěstí a zručnosti se tak můžete vyhýbat setkáním s příšerami - nebo naopak vyhledávat cizí přátelské postavy.

Combat View a jeho trojzměrnost

V něm se odehrával celý první díl, až na to, že každá místnost i chodba byla vlastně jenom dvojrozměrná, vše postrádalo hloubku. Dungeon byl vlastně soustava vertikálně orientovaných dvourozměrných desek, které byly někde řazené za sebou, jinde byly ještě navíc propojené deskami na ně kolmými. Ano, zní to zmatečně a taky to brutálně zmatečné bylo.

Takhle vypadá combat view na témže místě jako předchozí screenshot. Tento pohled není jenom nějaká bojová aréna, ze které se po skončení boje automaticky vrátíte do wilderness view. V tomto pohledu totiž můžete projít celou hru. Takhle je vaše postavička otočená na sever a půjde-li za nosem, tak půjde na sever, jenom pár kroků se skalní stěně.

... a takhle je na témže místě otočená na západ, takže půjde-li za nosem, tak půjde po cestě směřující z východu na západ.

A nejenom že v tomto pohledu můžete projít celou hru, ale pokud má nějaká místnost v dungeonu rozměr 5 x 6 čtverců, tak logicky můžete projít každý z čtvercových pásů, které ji tvoří, a to jak ze severu na jih, tak ze západu na východ. V první dílu by taková místnost měla pouze jeden pětičtvercový pás, a tudíž žádnou skutečnou hloubku.

K orientaci na největší škále slouží Quest Map.

Takhle vypadá, teda když se screenshoty poslepují dohromady (mapou lze ovšem scrollovat). Ty ohýnky jsou vojska dračích vládců, v zásadě to znamená, že tam, kde jsou ohýnky, je hodně nestvůr. Vy začínáte zhruba uprostřed mapy, tam, kde je červenožlutý zaměřovací kříž. Máte dorazit do pevnosti Pax Tharsas úplně na jihu, přičemž cestou to musíte vzít přes elfí les. Po této mapě ovšem chodit nemůžete, slouží jenom k orientaci.

Ovládání

I v tomto dílu mi docela trvalo, než jsem na něj přišel. Funguje totiž trochu jinak než u prvního dílu, například boj se dělá tak, že držíte + a k tomu nějakou směrovou klávesu na numpadu, zatímco v předchozím dílu jste drželi Enter (což je skoro jako +), jenže na směrovou klávesu jste ťukali, ne drželi. Rozdíl je to nepatrný, ale dost velký na to, abyste byli zcela zmatení, když nejdřív zkusíte ovládání z jedničky.

Z bojového zobrazení do wilderness view (a zpátky) přepínáte Shift+nula (manuál uvádí jenom nulu a člověk samozřejmě zkusí primárně tu na numpadu, když se to celé ovládá na něm, jenže ta nefunguje).

O co ve hře jde

Podle manuálu máte za úkol:

• Spřátelit se s npcéčky. (Z toho jsem usoudil, že přinejmenším NPC známá z knihy a modulu jsou nějakým způsobem důležitá pro průchod hrou, ale po jejím dohrání si tím nejsem tak úplně jistý, dokonce ani clue book nehovoří o tom, že je nezbytně nutné nabrat kvůli vstupu do Sla Mori elfa Gilthanase.)
• Vstoupit do jeskyní Sla-Mori.
• Projít jimi do pevnosti Pax Tharsas. 
• Cestou skrz Sla-Mori najít meč Wyrmslayer.
• V Pevnosti osvobodit dvě skupiny otroků (ženy a děti).
• Osvobodit Lauranu, pravděpodobně také v pevnosti.

Mojí smůlou bylo, že na netu se povalují manuály této hry pro různé kombinace platforem, a ten, který jsem si stáhl jako první (zřejmě určený primárně pro Commodore C64), byl ohledně úkolů mnohem vágnější než třeba manuál pro Amigu.

Hinty v závěru manuálu radí, že není dobré na jih spěchat. Já vyrazil na jih hned a myslím, že jsem na severu o nic nepřišel, respektive podle clue booku je na severu jediná zajímavá věc, a to válečná sekera +3. Ostatní předměty se hodí jenom kvůli zápočtu do záverečného skóre.

Nintendo Entertainment System FTW!

Verze pro NES z roku 1992 vyšla pouze v Japonsku a působí rozhodně lepším dojmem než ta pro DOS, a to hned ze dvou důvodů:

• Část hry, která se odehrává pod širým nebem, je prostornější, stromy a šutry nejsou tak nahňácané k sobě, což jednak působí přesvědčivěji (v lese si nepřipadáte jako v bludišti) a jednak to znamená, že se v tomto prostředí příšery rozprostřou natolik, že se jim lze snáze vyhýbat než v DOSové verzi, čímž získává implementace wilderness view na smyslu.
• Příběh modulu je lépe adaptovaný. Hra je vybavena příběhovými mezihrami, které mají podobu pár obrázků a rámečků s textem. Tedy co mezihra, to NĚKOLIK rámečků s textem. Zatímco DOSová verze odstartuje celou hru jedním jediným rámečkem, který vám řekne, co máte dělat, NESová verze napřed zrekapituluje, co se stalo v závěru prvního dílu a pak členové skupinky v rozhovoru rozeberou, co by se mělo podniknout. A s ostatními pasážemi to je podobné - kde si DOS "vystačí" s jednou obrazovkou se stručným textem (nebo dokonce i bez ní, tam máte v NES verzi několik textových obrazovek a mezi nimi i nějaký ten obrázek. 

Tohle je veškeré intro, nějakou stručnou rekapitulaci předchozího dílu si můžete přečíst v manuálu.

Vyjma toho jsou na NESu jedna nebo dvě cizí postavy navíc, které činí hlavní dějovou linii přehlednější a smysluplnější, je tam přidaný jeden side quest, díky kterému je hra trošičku svobodnější a plastičtější, a naopak nalezení meče Wyrmslayer není nezbytné k dohrání, je to jen bonus. V hře se také nevyskytují některé postavy, jako je třeba Laurana a možná i Eben, které v DOSové verzi jsou a vlastně tam jsou k ničemu.

DOSová verze nese rysy některých raných CRPG té doby z dílen méně zkušených týmů, které se primárně snažily o to, aby byl převod z papírového do počítačového RPG co nejvěrnější, i když se tak ve hře ocitly dovednosti nebo postavy, které nelze k ničemu využít a hráče jenom matou.

Naopak NES verze působí dojmem, že zkušený tým vzal předlohu AD&D modulu a předělal ji do smysluplné konzolové hry, která se po stránce herních mechanismů inspirovala u titulů, které byly v té době na konzoli oblíbené a úspěšné. Verze pro NES zkrátka nese jasné (a příjemné) stopy inspirace Zeldou.
Zajímavé je, že obě verze vyrobila firma U.S. Gold Ltd, přičemž u NESové verze databáze Mobygames uvádí ještě firmu, která hru portovala, Atelier Double Co. Ltd. Buď se lidi v U.S. Gold během těch pár let mezi DOS a NES verzí poučili a začali místo pokusničení dávat zákazníkům to, co chtějí, nebo za tím rozdílem stojí ona firma, která hru na NES portovala. Kdo ví.

Vstupuji z elfího lesa do hor. Tady už by někde měl být vstup do jeskyní Sla Mori. S sebou mám Ebena a elfa Gilthanase.

A protože tento příspěvek byl především o tom, co je ve hře nové, takže aby se to vyvážilo, ten příští bude o tom, co mají první a druhý díl společné.