úterý 27. června 2017

Shadow Sorcerer - Refugees Welcome!



Po dvou předchozích, mírně řečeno nevalných dílech (Heroes of the Lance (1988) a Dragons of Flame (1989)) jsem se na třetí pokračování z roku 1991 docela těšil, protože už na první pohled vypadalo smysluplněji a moderněji. K dispozici máte čtyřčlennou skupinu, pohybujete se v přehledném izometrickém zobrazení... to vypadalo na posun od akčnosti směrem k taktice. 
Bohužel jenom vypadalo.



Změna v pojetí celé hry je veliká. Nejde jenom o izometrii, celkově hezčí a modernější grafiku, ale i o náplň. Jenže během hraní zjistíte, že řada mechanismů, které nejsou na první pohled patrné, zůstala ve hře stejná jako v předchozích dílech, a bohužel se jedná o věci, které do dobrého RPG nepatří. Schválně tyto odkazy na předchozí díly vytučním a vyčervením, aby bylo patrnější, kde jsou ony nežádoucí styčné plochy.

Uprchlíci

Ale jak už bylo řečeno, náplň je bezesporu nová, dá se dokonce říct originální. Vyjma klasické RPG náplně doprovázíte skupinu 400 uprchlíků (teda na začátku jich je 400...), které máte dovést do bezpečí podzemního trpasličího města. Máte se se o ně starat, chránit je a pomáhat jim hledat po cestě jídlo, přičemž oni pořádají hlasování, jestli vás budou následovat, nebo jestli zůstanou na místě nebo jestli to otočí do Pax Tharkasu, ze kterého s vaší pomocí v závěru předchozího dílu uprchli. 

Zlatá socha je skupinka starých známých dobrodruhů, šedá socha jsou uprchlíci.

Modrá popelnice na předchozím obrázku je opuštěná hlídková věž. Nyní stojím před vstupem do ní.

Od uprchlíků se můžete volně oddělovat a jako přesunutá hlídka prozkoumávat terén před vámi. Zde dochází ke zmíněnému klasickému RPGčkování. Příliš z očí byste je ale spouštět neměli, protože když jich pomře příliš mnoho, budete mít na závěr slabé skóre (což je jeden z dozvuků předchozích dílů, kde se vlastně také hrálo hlavně na skóre), nebo může váš quest dokonce předčasně zkončit.

RPG stránka

Akční čtyřčlennou partičku si můžete složit asi z dvanácti různých postav, takže když chcete mít ve skupině kouzelníka, nejste odkázáni jenom na Raistlina. Stejně jako v předchozích dílech postavy nepostupují, expy sbírají jenom jako body do závěrečného skóre.


Postavy lze tudíž vylepšovat pouze prostřednictvím předmětů. Samotný inventorář je velmi zredukovaný - prostě postavě hodíte věc buď na hlavu, tedy na portrét, a postava ji začne používat, nebo jí to hodíte do batohu. I tohle se podobá starším dílům, ale je to ještě o něco horší tím, že v přechozích dílech měl inventorář podobu seznamu, ve kterém byl alespoň název, zatímco tady má podobu ikonek bez jakéhokoli textu, takže toulec šípů pozná jenom ten, kdo si pamatuje z předchozích dílů, že takhle nějak vypadá. S meči je to podobné - jestli jde o meč dlouhý, krátký nebo kouzelný máte odhadnout na základě obrázku o velikosti několika pixelů.
 
Izometrické zobrazení, ve kterém bojujete nebo prozkoumáváte ruiny a jeskyně, na první pohled vypadá dobře, tak nějak ultimovitě, jenže do Ultimy a podobných má dost daleko. Boj sice probíhá v izometrickém zobrazení, ale odehrává se v reálném čase, což v kombinaci s naprosto zoufalým path findingem znamená, že souboje nejsou ani zábavné, ani uspokojivé


Sakra, popisek říkal, že je opuštěná, co tady dělají ti orkové?!


Díky tomu zejména zpočátku hodně loadujete, což u náhodných encounterů často znamená, že se skládá z jiných potvor než poprvé - a vy jím projdete raz dva, čímž se SS paradoxně podobá předchozím dílům.

Hra není příliš dlouhá, a když si k tomu člověk připočte některé nedodělky, tak vlastně působí dojmem technologického dema.

Narozdíl od předchozích her umí Shadow Sorcerer přidávat hře šťávu nejen pomocí grafiky, ale i prostřednictvím popisných textů, které hráčům servíruje jak přímo ve hře (a to téměř na každém poli), tak jako doplnění i skrz odkazy na manuál. To je spolu s hezkou grafikou jednoznačné plus této hry.



Přišel jsem na políčko s potokem...

... které je takhle hezky popsané. Ten drak, co se ke mně přibližuje (tady vykukuje jeho hlavička zpoza rámečku s textem) mě zneklidňuje...


A takhle ten čtvereček vypadá v detailu.

Stejně tak když kliknete na ikonku oka v nabídce akcí některého z hrdinů, objeví se vám popis dungeonové místnosti.

Jak vidno z červených řádků, přes velmi odlišný grafický háv, náplň hry a konec konců i gameplay má Shadow Sorcerer pořád hodně společného s předchozími díly. Vlastně až trochu nelogicky, protože všechny barevně zvýrazněné rysy jsou dobrému RPG jednoznačně ke škodě, jenže ani ty dva předchozí díly nebyly dobré RPG, spíš to byl pokus o mix arkádové akční hry a RPG, u čehož Shadow Sorcerer zůstal.

V příštím příspěvku se pověnuji tomu, jak se SS vlastně hrál.

Žádné komentáře:

Okomentovat