Baldur's Gate: Siege of Dragonspear - It's all about ethics in heroic adventuring

Tak zas jednou došlo k tomu, že mi blogger sežral celý příspěvek. Tentokrát to postihlo článek o Siege of Dragonspear, který už jsem měl skoro hotový a který se přepsal rozepsaným článkem o Avernu. Najednou koukám, že mám dvě verze Averna a ani jeden SoD. I tentokrát jsem přesvědčený, že chyba nebyla na mojí straně, dokonce si jsem téměř jistý, že jsem ty dva články neměl ani souběžně otevřené... Ach jo. Škoda je o to větší, že Siege of Dragonspear je po mnoha letech prvním špičkovým zpracováním (A)D&D. Na druhou stranu, rekonstrukce článku zpaměti možná výsledku prospěje ve smyslu stručnosti.


Nicméně v prvním příspěvku na téma SoD bych se chtěl věnovat tomu, co jsem v tom zmizelém článku ještě neměl sepsané – kontroverznímu přijetí tohoto datadisku ze strany hráčů. Jde totiž možná o nejzajímavější kauzu spojenou s touto dětskou hrou od vlny paniky "D&D způsobuje sebevraždy a satanismus", která proběhla v první polovině 80. let 20. století.

 

Ono to vlastně souvisí i s tím, čím se snažím své články začínat, tedy se stručným hodnocením hry pro ty, co to nemají rádi dlouhé a rozvleklé. Tak tedy – Siege of Dragonspear je velmi dobrý datadisk, podle mého názoru po všech stránkách obstál a neudělal sérii ostudu.
Jak je tedy možné, že hra posbírala tolik negativních hodnocení na Steamu a Metacritic?

Zřejmě v důsledku vychytanějších metod hodnocení se celkový výsledek na Steamu srovnal na Mostly Positive, ale jak můžete vidět, krátce po vydání to SoD pěkně schytal... ... a s ním i BGI, jehož je SoD datadiskem.

Protože mé hodnocení SoD se s hodnocením značné části hráčské komunity rozchází, okomentuji zde ty nejčastější výtky, kterých se SoD dostalo.

Spousty bugů
Na tomhle může něco být. BGI:EE i BGII:EE jsem hrál s nějakým tím odstupem po vydání a chyb v nich bylo jak máku. Dokonce bych řekl, že po technické stránce fungovaly tyto hry hůř než jejich původní verze. Což je jednoznačně průser. Kupodivu to ale neplatilo o SoD, tady jsem narazil na minimum chyb a nedodělků. Neznám ale technický stav SoD těsně po vydání, je klidně možné, že to byl pořádný clusterfuck, mým zkušenostem s předchozími remaky od Beamdog by to odpovídalo. Tohle je asi jediná z výtek, kterou jsem ochoten akceptovat.

Špatný writing (případně writing nekonzistentní s BG)
Nesmysl. Hlavní dějová linie (jak po stránce námětu, tak po stránce řemeslného zpracování textu), vedlejší questy, dialogy, nové nepřátelské i přátelské postavy, to vše je napsané nápaditě, přesvědčivě a v některých případech i inovativně.
Třeba jedna z postav, kterou můžete přibrat, je seržantka městské stráže. Když se s ní ale poznáte blíž (vaše postava s ní může navázat romantický vztah, bez ohledu na pohlaví), tak zjistíte, že je to na fantasy svět docela všední bytost, která měla smůlu na chlapy, i když si s jedním z nich upletla sviště, jehož prospěch samozřejmě bere velmi silně v potaz, když se rozhoduje, jestli si s vámi začne, nebo ne.

To je ona, Corwin. Práce s lukem jí ovšem jde mnohem líp než mezilidské vztahy. Mimochodem, její most powerful vanquished enemy je neothelid, jedno z málo úplně nových monster. Jde o mindflayeřího pulce, který neprojde proměnou do vyššího stádia mindflayera, a zároveň dojde náhodou k tomu, že v jejich příbytku zemře elder brain, který mindflayeřím koloniím vládne (protože ten by jinak netransformovaného pulce sežral). Výsledkem je obří psionický červ, v SoD jde o jednoho bosse.

Prostě postava, kterou můžete běžně potkat v reálném životě, takže vztah vaší herní postavy k ní může odrážet vaše skutečné postoje, což s sebou přináší emocionální investici (na rozdíl od vztahu vaší postavy k maniakálnímu temnému elfovi nebo praštěnému gnómímu vynálezci, který jen stěží můžete vztáhnout k něčemu z reálného života). Vyjma toho, když se s vámi vydá na dobrodružnou a potenciálně smrtelně nebezpečnou výpravu matka samoživitelka, po níž by mohl zůstat sirotek, najednou vnímáte nebezpečí, kterému celou skupinku vystavujete, poněkud jinak. Je to zkrátka přesvědčivé a v rámci epic fantasy Forgotten Realms i osvěživě inovativní.

Dokonce bych řekl, že nové postavy, které můžete přijmout do skupinky, mají zajímavější a výraznější charaktery než řada těch původních, které mi v paměti příliš neuvázly. Ale v tomhle se dost dobře nedá soutěžit, takové hodnocení je samozřejmě silně ovlivněné tím, kterou hru hrál člověk naposled a které postavy si do skupiny nabere.
A ještě poznámka k nekonzistenci: Chápu, že pro někoho mohou být NPCs z původní hry nedotknutelnými ikonami, na nichž nelze nic vylepšit jednak proto, že jsou prostě dokonalé, a jednak proto, že jsou kanonické. Takže když se v datadisku Jaheira chová, nebo spíš projevuje trochu jinak než v základní hře, tak jsou z toho vykolejení. Já s tím nemám problém, Jaheira pro mě není svatá kráva, ve skutečnosti jsem žádný zásadní rozdíl nezaznamenal, a i kdyby ano, nevadilo by mi to.

Linearita 
Spíš nesmysl. SoD je lineárnější než BGI a BGII a možná i Throne of Bhaal, ale je na tom asi stejně jako IWDI a IWDII a určitě lépe než Tales of the Sword Coast. Vyjma toho mi jistá linearita nevadila, koneckonců jde o rozsahově omezený datadisk, ve kterém se naprostá volnost realizuje obtížněji než v plné hře.

Zapomněl jsem si udělat screenshot severní části mapy, takže jsem si mapu jako celek vypůjčil z infinitygames.cz Jak vidno, lokace jsou rozděleny do dvou skupin, a v rámci první i druhé skupiny je můžete procházet ve víceméně libovolném pořadí.

 
SJW (Social Justice Warriors) propaganda

Nesmysl. Kdybych se nedočetl, že tam je, vůbec bych si jí nevšiml. Ano, jistý posun k modernějšímu vnímání fantasy i zápletek, tady asi je (viz třeba výše popsaná postava matky samoživitelky, která rozhodně není jedinou "moderně" působící postavou v SoD), ale ideologický podklad bych v něm nedetekoval, a to zejména proto, že z něj netrčí.

Tady jsem měl pocit, že mě hra do genderově svědomitého přístupu nutí. Lajtnantka Otilda po vás chce, abyste vyhnali půlorky, kteří se přidali k vašemu vojsku a ona jim nevěří. Radí vám, abyste s nimi vyvolali konflikt. Podle dialogových možností to vypadá, že se jich můžete zastat (1), což je divné, protože oni jsou skutečně trochu podezřelí (navíc půlorkům v D&D nevěří nikdo), nebo je můžete pobít (2), což je jednoznačně evil varianta, nebo úkol nepřijmout (3). Pro mě trochu moc malý výběr, ani jedna z možností nepostihuje, jak bych situaci řešil já, respektive moja půlorčí šamanka. Nicméně když si s dotyčnými půlorky promluvíte, zjistíte, že jsou i jiné možnosti, jak s nimi situaci vyřešit.

Zkrátka "tvrdá" fakta vůbec nehovoří pro to, že by si datadisk SoD zasloužil odsoudit za nekvalitu. Koneckonců, "profesionální" recenzenti hru přijali spíše pozitivně, o čemž svědčí její rating na Metacritic. Proč tedy došlo k odsudku ze strany hráčů?

Podle mého názoru se zde zkombinovaly dvě příčiny.

Tou první je, že Beamdog ve svých enhanced edicích jednak nedodával příliš mnoho nového obsahu a jednak nebyl schopen hry dobře technicky zpracovat. Jak zabugovanost, tak pocit, že hraju jenom takovým naleštěný prd, mi u EE BG a BGII vadily také.

Tou druhou příčinou je, že Amber Scottová, autorka scénáře a většiny textů SoD, se ještě před vydáním hry výrazně postavila na stranu LGBT reformátorů svým prohlášením "I'm happy to be an SJW and I hope to write many Social Justice Games", kterým si znepřátelila nemalý počet konzervativních hráčů, kteří se zalekli, že jim do datadisku k jejich oblíbené hře zavleče neorganicky působící politicko-etickou propagandu, která jim je cizí (byť to častěji alibisticky formulovali jako "která se do toho světa nehodí"). LGBT a gender témata v SoD zaznívají, ale jak už jsem napsal, jsou do herního světa dobře zapracovaná, netrčí z něj. Samozřejmě, pokud k SoD někdo přistupuje ve stylu "tak se podívejme, jakou LGBT propagandu tam ta kráva nacpala", tak na ni při jeho hraní naráží neustále jako na aft v puse.

(Dokonce se ani nedá říct, že by Amber Scottová se svými postoji vyrukovala nějak vlezle nebo nevyžádaně. Vlákno diskuze, do kterého přispěla, založil na fóru Beamdog někdo jiný a chtěl v něm řešit kvalitu zpracování LGBT tématiky ve hrách. Je vcelku pochopitelné, že se coby tvůrce připravované hry ozvala s tím, že gay hráči se můžou na jejich hru těšit. Na druhou stranu, snaha o širší a kvalitnější zpracování LGBT a gender tématiky ve hrách jí je nepochybně vlastní, nepsala to jenom jako prázdné PR.)

LGBT témata a genderová vyrovnanost se v posledních letech dostaly ve hrách na úroveň, kterou považuji za adekvátní (něco jiného je kupříkladu chování hráčů při online hraní, tam jsou ještě obrovské rezervy) a nemyslím si, že by bylo nutné v této oblasti ještě více topit pod kotlem. Na druhou stranu tato témata přinášejí nové možnosti, zápletky, obzory. Proto je v SoD vítám, nikoli z hlediska ideologického, ale z hlediska tvůrčího, imaginativního.

Ve vojenském táboře vaší strany potkáte transgender postavu. Proč ne, ve fantasy světě mi něco takového přijde ještě pravděpodobnější než ve skutečnosti. Na druhou stranu, je to jinak naprosto nezajímavé NPC, neváže se k němu ani nějaký úkol, který by téma změny pohlaví (nebo jakékoli jiné téma) dál rozváděl. Je to prostě jenom NPC s relativně zajímavým backgroundem.

 
Zjitřená debata, která se v posledních letech na internetu kolem těchto témat točí, vygradovala v tomto případě až k e-lynčování autorky i hry samotné kanonádou negativních recenzí. Došlo dokonce k tomu, že byly některé pasáže hry po vydání drobně upraveny, což je něco, k čemu dochází velmi vzácně a spíš v obráceném gardu, tedy v důsledku kritiky ze strany bojovníků proti genderové nevyrovnanosti a sexismu.
Je to škoda, protože SoD určitě stojí za zahrání a jistě se najdou příznivci žánru, kteří ho kvůli negativní reklamě pomynou. A kdybychom uvažovali ještě dál, finanční neúspěch SoD může znamenat, že se už žádné další datadisky k BGI a II konat nebudou, a to by byla škoda ještě větší, protože Beamdog dokázal, že na to má.