Baldur's Gate: Siege of Dragonspear - střípky z Boareskyr Bridge

Minule jsem se věnoval kontroverznímu přijetí SoD, tento příspěvek však bude klasického střihu, tedy dojmy a nerďárny.



Hrál jsem to ve složení:

půlorčí šamanka

Drow sorcerer

Klerik/zloděj

Seveřan skald

gobliní šamanka

....a žena archer (kit rangera, obrázek byl v minulém článku).


Začínáte na 7. levelu a můžete si legálně postavit celou skupinku, což v BG dosud šlo jenom trikem přes multiplayer (nebo v Black Pits). Maximální počet nasbíraných zkušeností je 500 000 (v BG s nainstalovanými Tales of the Sword Coast to je 161 000), takže se můžete dostat na 9.-12. level postav (u šamana na 11).

Hru začínáte ve městě Baldur's Gate, přičemž v SoD můžete navštívit jen některé její lokace. Zajímavou změnou (ve městě i na venkově) je posun v měřítku budov, které jsou větší oproti předchozím dílům. Působí to trochu nezvykle, i když nedokážu říct, které měřítko je lepší. 

Přehled lokací, které můžete navštívit. Skutečně se jedná spíš o jednotlivé budovy a ulice, které je těsně obklopují, nejde o celé čtvrti, jako to bylo v BG.

 

Západ slunce nad Sea of Swords.

Nadměrně veliké dračí kostry jako součást herního pozadí jsou ovšem takovou klasikou Infinity Enginu. Je to zvláštní - živí draci, se kterými se potkáte, jsou pořádná hovada, nicméně jako celek nejsou větší než lebka draka na snímku.

Na pozadí hlavní dějové linie se odehrává i příběh osobního růstu vašeho avatara, jeho vztahu k okolnímu světu a okolního světa k němu. Hezky se tak propojí BG s BGII.

Podíváte se i na místa, ke kterým máte osobní vztah, třeba na Boareskyr Bridge, na které šílený bůh Cyric zavraždil vašeho "otce" Bhaala, boha vraždy.

 Achievementy 
Ač jsem to nečekal, podařilo se mi s mojí šamankou dosáhnout achievementy Untouchable (dosáhni s hlavní postavou AC -15) a Juggernaut (dosáhni s hlavní postavou 150 hit pointů) a Godlike (dosáhni s hlavní postavou hodnotu nějaké schopnosti 25).

U Untouchable mi pomohl Potion of Defense, který jsem prakticky nikdy nepoužíval, protože u bojovníků v brnění nemá žádný smysl a u kouzelníků zase není jeho efekt dostatečně velký, aby byl k něčemu. Ale u šamana bych bez něj prostě to AC -15 bez těžké zbroje nenahnal. Na tohle jsem bohužel nepřišel sám, musel mi poradit internet.

AC -17

V Juggernauta jsem moc nedoufal. Nepoužívám v zastavení maximální počet hp za level, bonusové hp za vysokou hodnotu konstituce zase dostávají jenom válečníci, a šaman ještě navíc získává pouze 1d8 životů za level. I s Potion of Heroism (+ 10 % základních hp) a Potion of Power (+ 20 % základních hp) jsem měl do 150 hp ještě hodně daleko. Ale pak mě napadlo, jestli se i tomto případě náhodou nesčítají účinky několika nápojů stejného druhu (protože třeba u těch poskytující bonus k obratnosti nebo inteligenci tomu tak je). A sčítají, takže jsem jich vypil několik a achievement byl můj.


Most memorable fights
Tuhou zkouškou byl scriptovaný encounter v antimagickém poli. Vzhledem k tomu, že jsem měl ve skupině 5 uživatelů magie, tak to vypadalo, že na tenhle encouter nebudu mít, ale nakonec mi vytrhly trn z paty pečlivě sbírané a šetřené Potions of Explosion a Potions of Fiery Burning (a svitek s Fireballem, který by ovšem v antimagickém poli neměl fungovat).
Moje šamanka si poradila i s oběma sólo souboji, na které ve hře dojde. Ten první, proti dvěma ogrů, zvládla díky Haste a Call Lightning, druhý proti nabušené paladince díky léčivým nápojům.


Klady herního systému
Opět mě potěšila variabilita herního systému. Jelikož jsem zpočátku neměl ve skupině zloděje, vypomáhal jsem si kouzly Find Traps a Farsight. Souboje jsem začínal ze správné vzdálenosti (díky kouzlům Farsight a Invisibility), napřed šel crowd control a debuffy (Web, Entangle a šamanské specifikum Writhing Fog) a pak area damage (Fireballs, Spirit Fire) a střelba. Kdo se dokázal dostat až ke mě, tak už byl natolik pošramocený, že ho šamanky vcelku snadno dobily. V pozdější fázi mi pomáhalo i to, že čtyři postavy ze šesti na sobě měly Stoneskin nebo Iron Skins (a samozřejmě Haste). Takže i skupinka bez typického tanka a jen s jedním pořádným damage dealerem fungovala dobře i na Hard. Její netypičnost se ovšem odrazila na relativně vyrovnané dělbě killů ve skupince.


Nevýhoda herního systému
... i když tady jde spíš o game design. Stovky nebo v lepším případě tisícovky expů, které sbíráte za zabíjení příšer a plnění vedlejších questů, jsou jenom symbolické, k postupu na další level téměř vždy potřebujete uzavřít část hlavní dějové linie, za kterou dostanete desítky tisíc expů. Tohle je ovšem rys typický pro všechny hry Infinite Enginu.

12 000 expů za quest, tedy 2000 na osobu. Oproti tomu za uzavření nějaké části hlavní dějové linie dostanete třeba 300 000 expů.

Drobná vylepšení
Ve hře jsou intenzivněji používány popisy prostředí, které dodávají atmosféru a vtahují do děje. Za mě dobrý.

Líbí se mi, když má volba rasy vaší hlavní postavy vliv na dialogové možnosti. Vliv to není nijak zásadní a objeví se to tam jen místy, ale je milé vidět, že autoři přemýšleli i nad tím, že zrovna tenhle encounter by jinak řešit člověk a jinak půlork.

Ano, je hloupé vyskakovat si na po zuby ozbrozeného půlorka s partou kamarádů za zadkem (když zvolíte první dialogovou možnost, tak lapkové z konfliktu, který vyvolali, vycouvají).

Přišlo mi, že grafickým vylepšením prošla i voda.

Jezírko nalevo od mé skupinky.

Do hry byl přidán nový grafický efekt počasí, mlha. Nejsem si jistý, jestli je to vylepšení zrovna povedené. Jednak při pohledu na mapu vidíte jakési magické okno, ze kterého se řine, a jednak se spouští i v podzemních prostorách, kde to působí dost nepřirozeně.

Nová monstra

Na ty jsem se vždycky při čekání na novou Infinity Engine hru nebo datadisk těšil nejvíc.
Disclaimer: Je dost možné, že se tyhle příšery objevily už v předchozích hrách, ale tady jsem si jich prostě všiml.

O neothelidovi jsem se zmiňoval už v minulém článku.

Při vlastním hraní jsem nestihl udělat obrázek, tenhle je stažený z internetu.

Dread wolf je zaručeně nový, protože se to o něm píše i na baldursgate.wikia.com. Byl sice už v předchozích hrách, ale tady je silnější, respektive se dá říct, že jde o jiný druh, než byl předchozí dread wolf (vizuálně samozřejmě vypadá stejně).

Kyklopem si třeba nejsem jistý...

Skupinka temný entů (ani u nich si nejsem jistý, jestli nebyli i v předchozích hrách).

Shrieker. I ten už asi v BG byl, zejména pokud bychom se bavili o jeho grafickém modelu, nicméně tenhle skutečně vřískáním přivolával další nepřátele, což je podle mě novinka.

Odpočívání v dungeonu dostalo novou animačku (i tady platí - aspoň myslím, možná se objevila už v BG:EE).

Zvláštní jsou masové scény. Zajímalo by mě, jestli se v původních Infinity Engine hrách nekonaly, protože se báli, aby to dobová PC utáhla, nebo kvůli tomu, že jim přišly nehezké nebo nepřehledné (což mohlo souviset i s nižším rozlišením tehdejších strojů).

 Zajímavé střípky settingu

Hezká animace vám ukáže, jak to bylo s vaším taťkou Bhaalem.

 

 Jiná animace vám nabídne netradičně temný pohled na NPC Skye.

Ve hře si můžete prohlédnout zástavy všech tří vojsk, které se spojí v tažení proti křížové výpravě paladinky Caelar Argent.

Hezky se tak na jedné obrazovce propojí Eye of Beholder (Waterdeep), Neverwinter Nights (datadisk Darkness Over Daggerford) a Baldur's Gate.

Ve finále se dostanete do jednoho z D&D pekel jménem Avernum, což paradoxně odpovídá názvu hry, kterou jsem hrál po SoD (a které věnuji článeček i na tomto blogu). Avernum: Escape from the Pit.

Portál do Averna

Avernum, the first pit of the Nine Hells.