Avernum: Escape from the Pit ... ale nejdřív do Jámy vstupme

Tahle hra mě už pár let lákala - milovníci starých her si ji nemůžou vynachválit a mě samozřejmě zajímalo, co na těch chvalozpěvech je, tím spíš, že ani přes velkou chválu tento titul nezískal nějaký širší věhlas, vždycky zůstával hrou pro relativně úzkou skupinu milovníků klasických RPG. Svou roli sehrálo určitě i to, že (přinejmenším po grafické stránce) byla tahle hra retro už v době, kdy vyšla její první verze, proto unikla pozornosti nejenom mně, ale i spoustě dalších hráčů.

(Mám taky domněnku, že od úplného přehlédnutí ze stranu hráčů zachránilo tuhle hru to, že souběžně s PC vyšla i pro Mac, na který bylo vždycky málo her. Vděční uživatelé Maců rádi přehlédli zastaralou grafiku, ostatně až na ni to byl velmi solidní titul, a stali se věrnými fanoušky celé série.) 

Jak to tedy je? Avernum: Escape from the Pit je pořádnej, macatej, dobře udělanej klon Ultimy. Pokud jste fanda tohoto podžánru, bude se vám Avernum určitě líbit. Stejně tak je ideální, pokud se s tímto žánrem chcete poprvé seznámit. Ale když do něj zabřednete trochu hlouběji a vyzkoušíte ho i na vyšší než běžnou obtížnost, asi začnete i některá negativa.



Vezměme to od začátku. Hra vyšla poprvé pod názvem Exile: Escape from the Pit v roce 1995 (jako vůbec první hra studia Spiderweb Software Jeffa Vogela).

Grafika to byla opravdu zastaralá (a macovská). Tento díl vyšel v lednu 1995 - srovnejte si ho s grafikou her z roku 1994, namátkou třeba Dark Sun, The Elder Scrolls: Arena, Ravenloft: Strahd's Possession nebo Realms of Arkania: Star Trail...

 Následně byla předělaná jako Avernum v roce 2000...

A její nejnovější verze nese kompromisní název Avernum: Escape from the Pit a vyšla v roce 2012.

Povahu předělávek jsem detailněji nezkoumal, ale zcela jistě došlo k přechodu k izometrickému zobrazení a k lepšímu (nebo modernějšímu) rozlišení a grafice. Podle toho, co jsem se dočetl na internetu, byl lehce upraven (lépe vyvážen) soubojový systém a doplněna třetí herní fakce, kolem které se točí několik úkolů. Z nějakého důvodu byly některé původní rysy herního systému zcela odstraněny - už není nutné udržovat postavy dosyta najedené a do skupinky nelze přibírat cizí postavy z herního světa. Rezidua těchto systémů však ve hře kupodivu zůstala - ve hře můžete kupovat jídlo a ubytovávat se, aniž by to bylo z herního hlediska zapotřebí, síly se vám totiž automaticky doplní pouhým vstupem do jakéhokoli města. Stejně tak si můžete v hospodách pokecat s bývalými potenciálními společníky, ovšem nic víc.

Na této sérii her je také zajímavé, že všechny hry vyprodukoval jeden člověk, Jeff Vogel, který si za tímto účelem založil společnost Spiderweb Software. Toto se tedy týká úplně všech her ze Spiderweb Software, ne jenom série Exile/Avernum. (Na druhou stranu, přinejmenším ty poslední už nedělal úplně sám, ale pořád má na nich lví podíl.)

Kompletní přehled her od Spiderweb Software je dobře znázorněný na wikipedii. Pokud se přidržíme série Exile/Avernum, Napřed vyšly hry Exile I-III a Blades of Exile, následně jejich předělávky Avernum 1-3 a Blades of Avernum, potom pokračování Avernum 4-6 a následně se rozjelo druhé kolo předělávek Avernum 1-3 (třetí díl vyšel loni). Pokud se k sérii dostáváte teď, nemá smysl začínat s čímkoli jiným než s Avernum: Escape from the Pit z roku 2011 a pokračovat dvojkou a trojkou. Jsou nepokročilejší graficky, mají nejodladěnejší herní systém a nejvíc herního obsahu. Pokud byste jimi prolétli dřív než vyjde remake čtyřky a dalších dílů, můžete si tyto zahrát v předchozí vývojové verzi.

Hra se odehrává v obřím podzemním komplexu jménem Avernum. Po jeho objevení se tyranský král Hawthorne, vládnoucí na povrchu herního světa, rozhodl, že ideálním využitím pro tento jeskynní komplex bude zřízení trestanecké kolonie, přístupné pouze skrz kouzelné portály. V jeskynních se postupem času vytvořila strukturovaná společnost, relativně životaschopná, zejména díky sem uvrženým mágům, kteří vyvinuli obří houby, které obyvatelům Averna poskytují potravu a materiál. A stejně tak se do Averna dostanete vy (jako že vás tam šoupnou, ne že vás vypěstují jako houbu).

Vaše zatčení znázorněné na loading screenu.

 
Cíl vašeho putování a přežívání v Avernu může být trojí:

1. zažehnání největšího nebezpečí, které této komunitě hrozí
2. proniknutí na povrch (tím se naplní druhá část názvu)
3. proniknutí do hradu krále Hawthorna a jeho zabití. 

Je jenom na vás, který cíl si vyberete, vyjma toho po každém z nich se můžete vrátit zpět a dořešit zbývající dva způsoby "dohrání" hry.

Hra je velmi volná, v zásadě se pohybujete v otevřeném světě a je jenom na vás, jaký postup hrou zvolíte. Volnost je zde opravdu veliká, z moderních RPG her se dá srovnat třeba se Skyrimem, i když samozřejmě můžete narazit na to, že k přístupu do určitých částí jeskyně potřebujete silnější postavy, loď nebo konkrétní kouzlo.

Přehlednou mapu herního světa můžete vidět na loading screenu, ale protože loading proběhne vždy poměrně rychle, vyplatí se udělat si screenshot.

 Čímž se dostáváme k inspiračnímu prameni Averna/Exile, k Ultimě. Inspirace Ultimou je zde více než zřejmá. Obě herní série spojují tyto zásadní rysy:

• open world přístup k designu herního světa
• zpřístupnění vzdálenějších částí světa zakoupením lodi
• postupné odemykání teleportů, které usnadňují zpětné brouzdání herním světem
• skládání hlavních i vedlejších questů ze střípků infa získaného od NPCs
• absence roleplayingových voleb v rozhovorech (Prakticky se jenom získávají informace, žádné morální volby se nečiní. Ano, v tomhle byla Ultima dál, v ní hráč způsobem, jakým hrál, zaujímal i určitý morální postoj, ale z hlediska dialogů jen velmi málo záleželo na tom, co komu řekne a jak.)
• jezírka a pítka s kouzelnou vodou různého typu
• sbírání pár druhů bylinek na lektvary, které jsou relativně vzácné a na poměry CRPG poměrně silné
• Chuckles... 

Tohle všechno jsou rysy, kterou bouchnou do očí i mě, třebaže jsem o Ultimách jenom četl a nikdy je nehrál. A jako klonu Ultimy Avernu skutečně nic nechybí. Psaní je obstojné, i když možná by mi vyhovovalo víc realistické špinavosti než suchého humoru, byla by pak přesvědčivější atmosféra.

In-game grafika je pro skromného hráče zvyklého na retro záležitosti bohatě postačující. Trochu mi vadilo, že je herní grafika nepříliš potemnělá. Většinu času máte před očima svoje postavičky kráčející prostředím, které je sice šedé nebo béžové, ale velmi světlé, jakoby osvětlené, čímž se naprosto vytrácí dojem, že jdete temným podzemím.

Pustina, svým způsobem exotická - ano. Temná jeskyně? Ne.

S tím navíc kontrastují krásné loading screeny a doprovodné texty, ze kterých skutečně cítíte ponurou atmosféru obřích podzemních prostor.

Co pro mě bylo v Avernu nové nebo překvapující

Líbí se mi skilly Arcane Lore a Cave Lore. Zejména ten druhý, to je přesně něco, co chybí v BG, nějaká dovednost, která by rangerovi umožňovala nacházet bezpečnější cesty a tábořiště (v Avernu má sice trochu jinou funkci, ale podstatné je, že hraje roli při prozkoumávání herního světa).

Taky mě zaujalo, že některé dovednosti (zejména typu Lore) se ve skupině sčítají, tj. abyste otevřeli konkrétní zamčené dveře, potřebujete mít ve skupince součet hodnot dovednosti Use Tool 5, nemusíte to mít vyhoněné na pětku u jedné postavy. Vlastně se mi to docela líbí, přijde mi to osvěžující, a postavy jsou méně monolitické ve smyslu "u kněze narvu všechno do kněžských dovedností, u zloděje do zlodějských atd.")

Tak, to by napoprvé stačilo, a příště to bude o tom, co se mi na Avernu nelíbilo... :-(