V lednu tohoto roku bylo oficiálně oznámeno zahájení prací na Dungeons & Dragons 5th Edition, jinak též D&D Next. Nyní, půl roku poté, mne napadlo podívat se, jak si v současné době papírové D&D stojí. A nestačil jsem se divit. Nicméně pro lepší pochopení stavu, do něhož se má oblíbená hra dostala během uplynulých čtyř let, kdy vycházela 4. edice, musíme zabrousit trochu víc do minulosti.
Koncem 90. letech se firma TSR, vydávající (A)D&D, potácela na pokraji krachu. Mohla za to jak špatná rozhodnutí z doby dřívější, třeba roztříštění sortimentu do několika konkurujících si settingů, tak rozhodnutí poslední generace manažerů, např. příliš paternalistické zacházení s licencí. A když se k tomu přidal masivní nástup sběratelských karetních her na začátku 90. let a rok od roku výrazně sílící trh s videoherní zábavou, ještě podpořený rozvojen online hraní, bylo jasné, že doba největšího rozmachu pen & paper RPG her je nenávratně pryč. Přitom však došlo k jisté renezanci tohoto oboru, způsobené společností White Wolf a jejich erpégéčky s atmosférou hororu a urban fantasy, jež k tomuhle koníčku přitáhly spoustu mládeže, pro niž bylo D&D příliš nerdy. Na druhou stranu, tohle RPG samozřejmě fungovalo také jako velký konkurent D&D, což znamenalo další odliv hráčů/zákazníků. Každopádně, TSR bylo koncem 90. let na huntě a tak ji v roce 1997 manažerka Lorraine Williamsová (v té době fanoušky docela nenáviděná) prodala Wizards of the Coast, kteří si nahrabali na kartách Magic: The Gathering a dalších povedených hrách. Zakladateli WotC, Peteru Adkisonovi, se tím pravděpodobně splnil chlapecký sen, protože svou firmu pojmenoval po skupince dobrodruhů, s nimiž on a jeho kamarádi prožívali fantastická dobrodružství ve světě řízeném pravidly D&D a jejich fantazií.
V tuto chvíli podle některý publicistů D&D a WotC pomohl obrovský úspěch počítačové hry Baldur's Gate (1998), díky které tenhle herní systém hráčům připomněl, že je pořád ještě na světě a vlastně na sebe upozornil i řadu těch, kteří klasické D&D nikdy nehráli.
Ale ještě důležitější bylo, co s hrou provedli WotC (od roku 1999 vlastněné hračkářskou megaspolečností Hasbro). V první řadě vydali 3. edici (2000), která představovala vůbec první podobu pravidel, která byla maximálně konzistentní a v rámci možností vyvážená, čímž zaimponovali stávajícím i novým hráčům. A za druhé vyrukovali s revoluční záležitostí jménem Open Gaming License, licencí, která bezúplatně umožňovala dalším firmám vydávat materiály používající herní systém 3. edice (d20) a již v omezenější formě, ale pořád ještě velmi liberálně užívat odkazů na originální materiály vydávané přímo WotC. Něco, co by poslední management TSR označil jako naprosté šílenství, se ukázalo být skvělou volbou, protože nejrůznější rozšiřující doplňky a dobrodružství jsou sice krví každého RPG systému, ale nedá se na nich vydělat zdaleka tolik peněz, jako na příručkách s úplně základními pravidly (tím spíš, pokud různá dobrodružství nebo settingy vydává ta samá firma a vlastně tak prodává produkty, které si navzájem konkurují). A hra po osm let utěšeně vzkvétala.
No a v roce 2008 vyšla 4. edice.
Žádné komentáře:
Okomentovat