Dungeons & Dragons: Shadow over Mystara - Insert coin

Tři roky po Dungeons & Dragons: Tower of Doom vydala firma Capcom pokračování, které je výrazně lepší (nebo přinejmenším komplexnější) než první díl. Ten sice nebyl špatný, ale dvojka je ve všech ohledech mnohem dál. D&D:SoM je totiž z vývojářského hlediska neskutečně poctivá hra, tím spíš, že naprostá většina vychytávek a zákoutí je vlastně tajná, takže na ně hráči ani nemusí přijít - ale přesto ve hře jsou.
Hra obsahuje čtyřikrát víc možností a vychytávek než předcházející díl. Svou komplexností mě naprosto ohromila, mám dokonce pocit, že v ní má hráč mnohem větší svobodu a možnosti volby než ve většině akčních RPG. Má to jenom jeden háček - na velkou většinu těchto možností musí hráč přijít sám, protože hra s sebou nepřináší žádný manuál ani in-game nápovědu (vydání pro konzoli Sega Saturn možná ano). Hráč musí hru zkoumat, objevovat, učit se ji - a to nejenom lokace, vlasnosti a skripty nepřátel, jak přesně funguje detekce zásahů, ale i co dělá který předmět, a v první řadě, jak vyvolat všechny speciální útoky a pohyby. A to všechno (zejména zpočátku) za těžké peníze. Musím říct, že mám rád hry, které jsou pro hráče výzvou. A výzva, kterou nabízí D&D:SoM je naprosto férová - hru můžete ovládnout tak, že budete schopni ji odehrát na sólo a za jediný kredit. Záleží jen na vás. Ale přesto mě nějak neláká pustit se do ní tímto způsobem. Ony to totiž trochu kazí právě ty kredity, protože hru dokončíte, a to dokonce i s obstojným skóre, i když ji budete hrát jako lama, stačí do ní nastrkat kýbl mincí.

Tahle hra je zvláštní tím, že jsem měl možnost zahrát si ji na podomácku vyrobených ovladačích, tj. engine byl MAME, ale čudlíky a joysticky pro dva hráče byly takové, jako můžete vidět na obrázku (díky Davesade, byl to unikátní zážitek). Ovšem na klávesnici si to užijete taky, takže neleňte, nainstalujte MAME, stáhněte ROMku a jedem.


D&D:SoM se odehrává v zemičce Principalities of Glantri, což jsou do značné míry samostatné státečky či městské státy sdružené kolem stejnojmenného hlavního města. Leží za horským pohořím na sever od republiky Darokin, v níž se odehrává předchozí díl. Je to relativně zajímavý stát - je ovládán magokracií a hlavní město čítající 50,000 obyvatel bylo inspirováno Benátkami.

Obálka původního D&D gazetteeru popisujícího Glantri vypadala spíš orientálně.

Ale krabice  Glantri pro AD&D už prezentuje liche na gondole.

Replika první mapy z gazetteeru věnovaného Glantri. To vysvětluje i určitou nepřesnost (gazetteery asi měly fungovat především samy za sebe, k přesnému sesazení jednotlivých území k sobě zřejmě došlo až později). Město ležící úplně na jejím dolním okraji, na soutoku dvou řek pod Broken Lands, sice patří do republiky Darokin, ale nejmenuje se tak. Jedná se o Corunglain, do něhož jsme mohli zabrousit v předcházejícím dílu.

Přibližně uprostřed hry se z Glantri putuje na létajících lodích do říše Aengmor, která vznikla v elfím lese, když ho dobyli a vyplenili stínoví elfové.

Před útokem stínových elfů (ten les uprostřed)...

...a po něm. No nevypadá to hezky?

 V D&D:SoM se cestuje poněkud logičtěji než v první dílu. V jedničce dobrodruzi brázdí Darokin křížem krážem. Tady začnou v hraniční vesnici Trintan (na jihu), z něj se přes pevnost Monteleon stáhnou do hlavního města Glantri, dál letí lodí do shadowelfího lesa a v něm skočí do propasti, která pravděpodobně leží v těsné blízkosti hlavního města Rafieltonu. A pak už putují fantaskním podzemím, ze kterého pokračují do létajícího zámku. Tahle pasáž mi není úplně jasná - vylezou z toho podzemí, nebo ten létající zámek poletuje v nějaké obří jeskyni, nebo to, co vypadá jako podzemí, jsou ve skutečnosti jiné roviny bytí (třeba Elemental Plane of Fire)?
K vstupu do létajícího zámku použije zloděj magický teleportační krystal, s jehož pomocí uprchla celá partička po zabití závěrečného bosse prvního dílu z hroutící se Sable Tower - tohle je asi jediná souvislost mezi příběhem prvního a druhého dílu.
Během hry se příběh čtyřikrát větví, ale vedle toho obsahuje různé (polo)tajné odbočky. Pěkně je to vidět na těchhle diagramech: Flow chart 01, Flow chart 02.

A jaké že jsou hlavní změny oproti předcházejícímu dílu?

Je tu víc povolání, přibyl magic-user (elf kouzla taky ovládá, ale ke kouzlům z vysokých tabulek se nedostane) a thief.

 Dostanete se s nimi na vyšší level, ale to s výjimkou kouzelníka není zas až tak podstatné.

Jo, jo, až tak.

Každé povolání má dvě postavy, které ho představují (jako že když hraje víc než jen jeden hráč, tak dva hráčové můžou hrát za dva fightery apod.), ale zatímco v prvním dílu byly obě postavy stejné a lišily se jenom barvou oblečení, v tomto dílu jsou (graficky) zcela odlišné.

Důkaz místo slibů - pod závěrečné titulky postupně naskáče všech 12 potenciálních postaviček.

Postavy mají větší inventorář, víc kouzel a víc speciálních útoků vyvolávaných kombinacemi tlačítek a joysticku. Namátkou třeba elf nebo magic-user mohou provést sklouznutí (které je rychlé a automaticky během něj seberete rozházený loot). Ale elf ještě umí rapid shot, tj. vystřelit 5 šípů (jichž má zrovna elf neomezenou zásobu) rychle za sebou. Zloděj zase může odhalovat pasti, během skoku se odrážet od zdi (okraje obrazovky), backstabovat, ale dokonce i okrádat nepřátele! Jako že třeba owlbearovi může ukrást vejce, za nějž potom v nejbližším obchodě dostanete Vejce zázraků! Tím zázrakem se pochopitelně rozumí, že... že... že když zázračné vejce hodíte na zem, vyleze z něj owlbear a bojuje na vaší straně! No to je přece sen!!! Hra dokonce obsahuje i vaječný glitch - když na vás při hození vejce na zem elf okamžitě sešle kouzlo Haste, vyvoláte owlbeara, ale o vejce nepřijdete. To celé můžete opakovat tak dlouho, dokud má elf ještě nějaký Haste, takže ve finálním boji můžete mít na své straně třeba 5 owlbearů! AAARRGGHH! Tohle je D&D, jak má být!


Inventorář není jakoby jeden, ale má tři vrstvy uspořádané do kruhovéhu menu, takže v boji nestačí jenom listovat v inventáři, ale musíte napřed nalistovat správnou vrstvu a v ní zase kouzlo nebo předmět. Při vybírání ovšem není hra pauznutá, pauza se objeví až při samotném sesílání kouzla, a musím říct, že ani po dvou dohráních jsem nezvládl přehrabování v inventáři tak dobře, aby mě nepřátelé zbytečně nemasili. Ohledně ovládání obecně platí, že co se člověk naučil v ToD, v SoM jako když najde, což je fajn. Vlastně si nemůžete nevšimnout, že s tím, jak hru čím dál tím lépe zvládáte, se musíte čím dál tím méně znovuoživovat - ale upřímně řečeno, kdybych si na webu nenašel, jak vyvolávat zvláštní údery, asi bych se v tom dost plácal. Jejich vyvolání sice není extra složité, ale snažit se na ně sám přijít zkoušení různých kombinací by mě asi nebavilo.
A když už je řeč o obtížnosti - tvrzení tohohle chlapíka, že se hru naučil zvládnout na jediný credit, jsem bral trochu s rezervou. Jistě, možné by to bylo, při opatrném hraní bych řadové potvory a jednodušší bossy zvládl taky bez ztráty květinky, ale celou hru? Jenže pak jsem našel tohle video, které je sice od někoho jiného, ale zato dokazuje, že D&D:SoM lze projít bez ztráty života, namátkou třeba s elfem, nota bene v single playeru. Jistě, může být sestříhané, ale na druhou je evidentní, že hráč hru moc dobře zná, víc, jak se který nepřítel chová, kde se objevuje a jaký úder nebo předmět je proti němu nejúčinnější.


Jsou tady pochopitelně nová kouzla - klerikovi přibyl Holy Word, elfovi a magic userovi Conjure Elemental a Power Word Kill. Vedle nich teď mohou postavy používat několik kouzel, kterými v jedničce vládli jenom bossové - Wall of Fire, Stone to Flesh, Reverse Gravity, Mirror Image, Meteor Swarm, Haste.

Ale v souladu s tím, že tahle hra je po všech stránkách vychytanější než ta předcházející, se i u magie najde řada dalších vylepšení. Třeba to, že některá kouzla nefrkne mág přímo před sebe, ale lze je mířit tím, že při jejich vyvolání se sesilatelem hýbete - zejména se to hodí u lajtňáče. A třeba kouzlem Conjure Elemental můžete vyvolat různé elementály podle toho, jakým směrem se vaše postavička při seslání dívá (podle toho, jak jsou nakreslení, jde o elementála zemního nebo vzdušného, nicméně podle walkthrough to je ohnivý nebo vodní). Taky je zvláštní, že dvě různé postavičky magic-usera se neliší jenom vzezřením, protože jeden má coby nejsilnější kouzla Meteor Swarm a Conjure Elemental a druhý zase Cloudkill a Power Word Kill - o tom, zda si vyberete "černého" nebo "zelené" panáčka rozhodnete tím, jakým tlačítkem jeho volbu při výběru postavy na začátku hry potvrdíte. Magic-user se může dokonce i teleportovat (nebo spíš dimension doorovat), což ovšem není standardní kouzlo, ale druh pohybu (lze ho vyvolat stisknutím tlačítka jump dvakrát rychle po sobě). Během hry můžete coby běžný loot získat tři žezla - Rod of Fire/Ice/Lightning. Když ho kouzelník drží v ruce, příslušná elementální kouzla jím seslaná dělají větší zranění. A tak dál, a tak dál.

Obchodníci vám říkají i lehoulinké herní hinty, ne jenom společenské fráze. Inventorář není nafukovací, ale předměty z něj lze prodat obchodníkovi. Teda tohle možná šlo v prvním dílu taky, teď si nejsem jistý, ale tady to je dokonce nutné, protože cennosti vypadlé z potvor se na zemi povalují jenom po omezenou dobu, takže není snadné všechno posbírat, a i když se to povede, jenom za mince, šperky a drahé kamení si často nekoupíte ani jeden léčivý nápoj, musíte k tomu přihodit nějaké ty šípy, vrhací dýky nebo kouzelný prsten.

Z bossů padají speciální trofeje, třeba oko z displacer beasta, kůže z mantikory nebo dračí šupiny. Některé se dají používat samy o sobě, z jiných vám předmět musí udělat obchodník. Ale i relativně běžné předměty, jako jsou třeba náhrdelník, náušnice nebo náhrdelník mají svůj herní efekt - všechny ovšem patří do jednoho item slotu, takže si musíte vybrat, kterou cetku budete nosit - a tu druhou si může vzít váš spoluhráč.
Loot z truhel, zejména ten unikátní, se zase liší podle toho, která postava je otevře.

Hra obsahuje několik supermocných secretů, třeba jak získat nejmocnější meč ve hře, Sword of Legends, nebo návod, jak zlomit Staff o Wizardry a způsobit retribuční úder, což je něco, s čím ve svých vlhkých snech koketuje snad každý pořádný nerd a milovník D&D kouzelníků a tohle je snad jediná D&D videohra, která vám to i umožní.


Když se znovuoživujete, tak bossovi ubyde docela hodně života, takže bossy nakonec ubijete už jenom tím, že se neustále oživujete. K téhle změně zřejmě došlo proto, aby hra nebyla zbytečně frustrující ve chvíli, kdy do ní hráči začátečníci během bossfightu házejí jednu minci za druhou, protože takhle má jejich investice alespoň nějaký efekt a dostanou se dál.

Většina monster je stejná jak v prvním dílu. Chybět samozřejmě nemohou párečky owlbearů - ti budou v Mystaře asi něco jako jeleni nebo divoký prasata, protože člověk se nemůže projít po lese, aby na nějakého nenarazil. Ale najde se i pár nových kusů, třeba goblini, gargoyly a většina level bossů, třeba ohnivý a ledový salamandr jsou fakt nádherní. Hell houndi nejsou tak strašní, stejně jako stínoví elfové (a to i když srovnám shadow elfího bosse s jedničky s tím ze dvojky). Nejnepříjemnější monstra jsou tentokrát již zmínění salamandři a závěrečný boss (který se vlastně objevil i v jedničce, kde sice bylo možné se mu vyhnout, ale i tam byl s přehledem nejtužší). Pokud vás zajímá, co je ten boss zač, tak se podívejte na spoilující obrázky na konci článku.
Docela by mě zajímalo, co je zač takový Ezerhorden, tedy jeden z bossů. Zajímalo mě, co je to za potvoru (podle podoby jsem soudil na nějakého supermocného elfího nemrtvého jako je třeba crimson mist), ale googlil jsem marně - buď jsem našel videa, jak ho někdo mydlí, nebo spoustu herních profilům hráčů z celého světa, kteří slovo Ezerhorden používají jako svůj herní nick. Znamená to slovo něco? Nebo to jména všichni znají z téhle automatovky?

Tak to bychom měli dvě z pěti her odehrávajících se v Mystaře. Jejich odehrání byla bezesporu příjemná a obohacující zkušenost. Obě hry jsou krásně nakreslené a rozpohybované a dvojka je ještě navíc neskutečně propracovaná. Na zábavnosti jim ubírá jenom slaboučký příběh a taky nízká challenge díky permanentní možnosti pokračovat dál za mince (ovšem kdybych do nich měl ty mince strkat doopravdy, určitě bych to prožíval úplně jinak :-)).

Další dvě, Order of the Griffon a Dungeons & Dragons: Warriors of the Eternal Sun, vyšly na dnes již dávno mrtvé konzole. V tom by kupodivu nebyl ten největší problém, spíš jde o to sehnat ty hry, tedy originálky z e-baye. Zato pátá mystarová hra, Fantasy Empires, bude asi k sehnání coby abandonware a mám docela chuť ještě na chvíli v Mystaře zůstat. Ale jelikož jsem zjistil, že na GOG.com mají hru Forgotten Realms: Demon Stone, kterou jsem nedávno dohrál do půlky a pravděpodobně kvůli bugu jsem se v ní zasekl, proložíme to právě touhle akční konzolovkou.

A nyní už závěrečná !!!SUPERSPOILUJÍCÍ!!! galérie:

Jak už jsem psal, návaznost na předcházející díl je jen velmi volná.

O to se osobně postarám, ty tlustoprde.

PLEASE WAAAAIIIITTTT!!!

...a oslavný taneček.

Identický problém jsme řešili před dvěma lety. Co to s těma příšerama pořád je? Zřejmě se snaží založit odbory.

Nepoužívat, pokud je vlk v tanci. (Ono to tak možná nevypadá, ale tento souboj probíhá na obrovských válečných vozech.)

Dark warrior č. 1. Brrr...

Jsou místa, na která se vracíte rádi.

Pohlednice z Grantri.

Na to, že se jeho jméno podezřele podobá francouzským slovům "Choroba z Močálu", vypadá celkem sympaticky. Pravděpodobně lich v převleku.

To načervenalé území pod šipkou jsou Broken Lands, to světle hnědé je republika Darokin. To zelené bývala elfí říše Alfheim, nyní Aengmor stínových elfů.

Podobně jako u prvního dílu mám pocit, že tvůrci ve snování příběhu trochu klopýtají, nebo to prostě serou. Princi Malachie doneseme zprávu, že se se organizují koboldi, on pokýve hlavou a opáčí, že se taky cosi mele mezi stínovými elfy a že to potřebuje vyšetřit, takže si nasedněte a hurá do jejich hlavního města. Ani nevysvětlí, zda jde o nebezpečnou záškodnickou akci vypravenou na nepřátelské území, nebo o diplomatickou misi k neutrálnímu sousedovi.
Vlastně ani není jisté, zda organizování koboldů vůbec se stínovými elfy nějak souvisí, jediný a vlastně nepřímý důkaz je, že koboldy mydlíme i v podzemí pod shadowelfím městem.

To, co má můj klerik u nohy, není loot, ale rašící fireball, mrsknutý na palubu tou stínovou elfkou (asi) na wyverně.

Kdo neskáče, není Čech, hop, hop, hop!

Tohle nemůže dopadnout dobře...

A taky že ne. I když... vlastně to všichni přežili (podle animaček mezi levely prochází celou hrou šestičlenná skupinka, ať už hrajete v jednom, ve dvou nebo ve čtyrech).

Mapu jsem checknul a marně se ji snažím ztotožnit s nějakou mapou Mystary staženou z internetu. Ale třeba jen blbě koukám.

V divném lese...

... žijí divní obyvatelé. Pokud se nepletu, ty bublinky jsou kouzlo Sleep.

Beholder právě dodělává, jak naznačuje krví podlité oko a spousta osekaných tykadýlek. Zajímavý detail je, že i odseknutá tykadélka si udržují schopnost beholdeří levitace.

 

Mantikora snídá. Mě.

Hlavní záporačka Synn a její kámoš Nagpa (supočlověk ve fialovém outfitu) na mne přivolali liche. Zabil jsem ho a ještě jsem si při tom zdřímnul.

Roztomilý obchodníček.

V temném lese je dobré si rozsvítit.

A abyste nezapomněli, že opravdu hrajete D&D, je tady páreček owlbearů k vašim službám.

Černý drak. Umí dštít kyselinu.

Jsi vážně tak drsnej, jak vypadáš?

Já věděl, že pod drsnou slupkou se skrývá zlaté srdce.

Jasně, ale musí se to nacpat do dýmku a vyhulit.

Dohaduji se, že touhle dírou vylezli stínoví elfové ze své podzemní vlasti do elfího lesa, který si následně podmanili - po svém šéfíkovi Rafaelovi/Rafielovi následně nazvali své nové hlavní město (překlepy v místních nebo osobních jménech jsou v téhle hře bohužel docela časté, pravděpodobně za to může lehoulince odflinknutá lokalizace do angličtiny).

Podle toho, co jsem se dočetl na internetu, může v multiplayeru každý hráč zvolit jednu z možností, přičemž ta, kterou vybralo víc hráčů, má větší (avšak nikdy stoprocentní) šanci, že ji hra vybere.

Holy Woooord! Táhněte, čuby!

Boss ohnivý salamander

A najednou, zničehonic, létající zámek.

Tel´Arin má svůj vlastní Haste, při které se pohybuje jakoby rozfázovaně (takže na screenshotu to vypadá jako Mirror Image).

Dark warrior č. 2, nyní s ještě větším anime mečem.

A teď už finální souboj.

No ale stejně jsem tě porazil.

Ovšem Synn, to bylo jiný kafe.

Ale nakonec i ta padla, i když mám dojem, že hlavní díky tomu, kolikrát jsem se musel znovuoživit.

Flotila létajících lodí  v outru provádí palbu.

 

...a žili šťastně až do smrti.

 

Na závěr vám hra ukáže, co všechno jste posbírali...

...a vůbec jak jste si vedli.

Gygax opět na druhém místě. :-) Nicméně já se nedostal ani do první čtyřky, ač na to mám skóre. :-(

A teď ještě pár obrázků z mého druhého průchodu hrou s postavou elfa. S klerikem jsem v místech větvení příběhu volit vždy první možnost, v elfem vždy druhou (v jednom případě má elf dokonce jednu vlastní variantu, jakou cestou se dát). 

Takže tentokrát jsme do města Glantri nejeli na obřích vozech, ale po řece. Tenhle level je docela osvěžující, protože s vorem můžete manévrovat a vyhýbat se tak encounterům.

Man Scorpion a staří dobří troglodyti! Tomu se ovšem nevyhnete nikdy.

Ice Stooorm!

A takhle vypadá efreet vypuštěný z lahve.

Další divný les. Fantazii se v téhle hře opravdu meze neklady, tak to má být.

Tentokrát zelený drak.

Další level boss.

Gnómové oslavují zabití chiméry, jako by ji zabili oni a ne já.

Tenhle vypadá obzvlášť podezřele. Aby bylo jasno, při típání screeshotu jsem ho nezastihl s obzvlášť připitomělým výrazem ve tváři. Jeho portrét je statický, takhle se ten gnóm tváří furt...

To jeho pitíčko vás zmenší na gnómí velikost, takže můžete prozkoumat jejich vesnici. Za tenhle nápad dávám několik palečků nahoru.

Miniaturní obchodníček (pult a zboží je kupodivu ve standardní velikosti).

S pomocí nadlehčujícího šutru klesám do propasti stínových elfů.

Pro změnu ledový salamadr, kterému pomáhá gargoyla.

A mě zase ohnivý elementál, i když vypadá jako zemní! Kupodivu se nezdrží, aby si taky zabojoval, prostě jenom jednou pořádně praští všechny nepřátele na obrazovce.

Klerik hru dokončil na 21. levelu, elf na desátém. Podobné rozdíly jsou vidět i na výše uvedené high scores tabulce. Jistě, různá povolání dřív levelovala různě rychle, ale stejně se mi to nějak nezdá, tím spíš, že oba nasbírali víceméně stejný počet expů.