Dungeons & Dragons: Daggerdale

 Večer první

Tak hurá do toho, Daggerdale čeká na moje výkony.

Uf. Tak už podle prvních vteřin po spuštění to vypadá, že tahle hra dostává své strašlivé pověsti – firemní loga nejdou odkliknout. Pak vám to nabízí/vnucuje, abyste se zalogovali přes svůj gamespy.com login. Ok, řeknete, že ne, a hra vám podstrčí další obrazovku, která je v zásadě o ničem, jenom na ní máte zmáčknout jakoukoli klávesu a pojede se dál. Tak co bych zmáčknul? Tak třeba Enter... a nic. :-) Zdá se, že u společnosti Bedlam „any“ nemusí vždycky znamenat „any“. Ale budiž, kvůli těmhle úvodní menu a animačkám stejně nikdo hry nehraje.

Pak se ozve hudba. Docela originální, komornější, než u NWN1+2 nebo BG.

„Tvorba postavy“ v téhle hře znamená „vyber si mezi půlčíkem kouzelníkem, elfí zlodějkou, lidským bojovníkem a trpasličím klerikem“. Nicméně můžete si rozdělit 3 body do dovedností, takže jisté minimum „tvorby“ tady je. Proč ne, mně sice vyhovují CRPG s propracovanými až složitými pravidly tvorby postavy, ale rozhodně netvrdím, že CRPG, které je maximálně odlehčené co se týče pravidel, nemůže být zábavné.

Intro je na dnešní poměry minimalistické, ale celkem se mi líbilo. Zápletka v něm předestřená už míň.

Každopádně už od začátku je patrné, že se jedná o konzolovou záležitost pro desetileté klučíky, což na jednu stranu znamená značnou simplifikovanost, nízkou obtížnost, omezený pohyb kamery, menu a inventorář, nad kterými PC hráč jenom kroutí hlavou, ale na druhou stranu taky cut scenes a pěknou a zároveň rychlou grafiku. Ani architektura levelu není úplně špatná. Takže hurá na gobliny.

Některé lokace vážně potěší oko.

 Večer druhý

Sakra, jak to, že se mi neuložila hra? Ach jo, zřejmě se to automaticky uloží až na konci celého questu, respektive na začátku dalšího, a já včera sice vymlátil nějaký ty gobliny a sebral jim klíč od nějakýho stroje, ale po návratu do trpasličího města jsem jenom prodal/nakoupit vybavení, ale klíč jsem neodevzdal. A ruční sejvování podle všeho ukládá jenom expy a ekwipunek. Tak znovu.

Kurva fix, jak to, že se to zase neuložilo, i když jsem ten klíč odevzdal?!? <googly googly googly> NEEEE! Takže je to přesně tak, jak jsem si myslel, až na to, že se nesejvuje po splnění questu, ale celého quest chainu! Takže ty podělaný gobliny v důlní jámě budu vybíjet potřetí! Nejhorší na tom je, že to samotný mydlení goblinů není nijak těžký, takže není ani moc zábavný!No to sem teda zvědavej, jak dlouhý ty quest chainy budou. Zmrdi. Já tušil, že dělám dobře a hru místo koupě stahuju z torrentu.

Večer třetí

No, možná jsem byl včera večer příliš příkrý. Questy/mise nejsou příliš dlouhé, takže se sejvováním problém není. Spíš bych hře vytknul to, že je poměrně repetitivní (v jednom prostředí se odehrává víc questů) a že kvůli poměrně nízké obtížnosti polevím v pozornosti, jednou zapomenu včas kouknout na health bar, umřu a quest pojedu znovu. Nicméně i to by šlo přežít, questy nejsou (zatím) nijak nesnesitelně dlouhé.

Večer čtvrtý

Dneska jsem narazil na quest, který má dvě části, po jejichž splnění se v místě děje objeví podržtaška hlavního záporáka, kterou musíte zabít dřív, než z místa činu uteče. I když ani tak neutíká, jako se spíš šourá, může se stát, že to nestihnete, a v tu chvíli musíte oba questy jet znovu. Jo, jsou lehký, ale pořád to je asi 15 minut mýho života! Jasně, v konzolovejch hrách to takhle bývá, že si hru skutečně uložíte až po dohrání celý mise, ale taky během ní bývají check pointy, takže třeba kvůli opakování finálního souboje nemusíte jet celou misi znovu. A i kdyby ano, mělo by v té misi být něco, v čem se můžete zlepšovat, přinejmenším to, zda se k tomu finálnímu bossovi dostanete s polovičním nebo plným health barem. Nebo by hráč měl mít možnost výběru, na jakou obtížnost chce hru hrát, pokud mu zrovna hraní po misích moc nesedne. Jenže ne tak v Daggerdale, tady je obtížnost jenom jedna, a z různých obtížností si bere to neojtravnější - z easy nudu a z hard nutnost hrát celou misi několikrát po sobě. Palečky nahoru, tohle se blbečkům z Bedlam vážně povedlo.
A jako třešnička na dortu je tady taková vychytávečka v obchodovacím rozhraní. To vypadá tak, že v levé půlce je nabídka obchodníka, v pravé váš inventorář a pod tím jsou tlačítka buy/sell apod. Jenže když máte zrovna jako aktivní svůj batoh a snažíte se kliknout na šipečku posuvníku, který posunuje s nabídkou obchodníka, počítač si myslí, že klikáte na tlačítko "Sell without prompt", a vy si během pár kliků prodáte všechen svůj ekvipment s výjimkou toho, který jste měli na sobě.

Naštěstí vaše vybavení a expy jsou jediné věci, které můžete během hry uložit i ručně, takže před návštěvou obchodníka se vždy vyplatí hru uložit (ale pozor, pokud se u obchodníka zastavíte dřív než u zadavatele questu a hru loadnete, vrátí se vám vybavení, o které vás obchodník ošidil, ale zmizí vám veškerý postup questem).
Musím říct, že tohle je na mě docela silný kafe. Pár špatnejch her jsem už hrál a nenapadlo mě, že narazím na hru, která bude mizerná tak novým a originálním způsobem.
No a ten quest chain si dám zejtra znovu, protože ten lump mi i napodruhé o fous uniknul. Ach jo. A to to už skoro vypadalo, že to bude taková nenáročná diablovka, kterou si člověk projde jen tak na chuť, třeba jako webovou flashovku, pro ilustraci jemu dosud neznámé části Forgotten Realms.

Večery pátý a šestý

Situace se konsolidovala. Na další questy, které by byly příliš dlouhé nebo s problematickým vyvrcholením, jsem zatím nenarazil, takže hraní není frustrující. Na druhou stranu ale není ani nijak zábavné. V jednom a tom samém prostředí se odehrává vždy aspoň 5 questů, nepřátelé prakticky nemají šanci a padá z nich nepříliš zajímavý loot. Nepřátelé jsou dokonce takoví ubožáci, že celý level s respawnovanými gobliny a ještěry můžete proběhnout bez boje. Příběh je nezajímavý, až na pár side questů zcela lineární a už dlouho jsem viděl pouze cut scenes v enginu namísto kreslených.

Skull lord. Voní hezky.

Jsem něco za půlkou hry (14 splněných questů z celkových přibližně 25) a mám půlčíka kouzelníka na 7. úrovni (skoro na osmé). Kouzelník může znát celkem 6 kouzel, 5 z nich už mám k dispozici, šesté se mi odemkne na deváté úrovni a na desáté ho budu mít maximálně upgradované, k čemuž dojde odhadem někde kolem splnění 20 questu. Vyjma kouzel si sice lze vylepšovat ještě další věci, jenže ty nejsou nijak zvlášť zajímavé, takže to vypadá, že po stránce vývoje postavy bude poslední pětina hry dost nuda. Tak uvidíme.
Mimochodem, problémy s obchodovacím rozhraním jsou ještě větší, než se na první pohled zdálo. Nejlepší je neklikat na vůbec žádné posuvníkové šipky.

Jdem dál.

Večery sedmý a osmý

Tak osmého levelu jsem dosáhl záhy a devátého až v souboji s finálním bossem - poslední desítka questů totiž uběhla poměrně rychle, mimo jiné i proto, že jsem se vykašlal na boj a nepřátele jsem pobíjel jenom v nejnutnější míře. Ať už cestou k cíli vašeho questu nebo zpět, většinu nepřátel lze oběhnout, protože jejich útoky jsou slabé, nejsou schopni vás zastavit a sledují vás jenom po na omezeném území. Za celou hru jsem ani jednou neumřel a loadoval jsem jenom kvůli problémům s obchodovacím rozhraním a taky kvůli tomu, že jsem v jednom z prvních questů opakovaně nestihl zabít hlavní hnidu včas. (Souboj s final bossem jsem loadoval jednou, protože po první nemalé sadě neúspěšných pokusů mi došly léčivé nápoje.)
V této fázi mi taky přišlo, že si vývojáři nelámali hlavu se souhrou textu/scénáře a gameplaye. Třeba když vaše hlavní spojenkyně v závěrečné části hry řekne "Až budeš připravený, sejdeme se na druhé straně hory v tajné portálové místnosti," tak zrovna stojíte v místnosti, která s tou tajnou na druhé straně hory těsně sousedí, takže slova "na druhé straně hory" zní poněkud zmateně. Taky jsem během hry (a že je zatraceně krátká) ztratil pojem o tom, jak vlastně ta Rezlusova věž, kterou máme dobýt, vypadá. Úplně na začátku hry se o ní říká, že ji Rezlus postavil v podzemí, což zní sice divně, ale v případě Forgotten Realms nejsou gigantické podzemní prostory nijak nevídané a věž, třeba i velevysoká, se v nich klidně postavit dá. Protože hraní začíná v trpasličím podzemním městě, dlouho to vypadá, že do věže vstoupíme jejím přízemím, jenže nakonec se do ní leze portálem. Pak to zase vypadá, že věž vlastně vyplňuje nějakou horu (což je ok, neboť jsme v horách), přičemž z té hory ční v jejím vrcholku. (Když jsem si znovu pustil intro, tak jsem zjistil, že si to kupodivu pamatuju a vizualizuju správně - v úvodním demu je dvakrát řečeno, že dotyčná věž byla postavena v dolech, ale ve vizuálním doprovodu je vidět transformace vrcholku hory. Budiž, trpasličí důl může provrtat horu jako ementál.) O táboru vašich finálních spojenců se zase mihne informace, že leží v Desertmouth Mountains, ale přitom obývají jeskynní komplex těsně sousedící s Rezlusovou věží. Která ovšem leží v Desertmouth Mountains, nicméně takto formulovaná zní ta informace velmi zmatečně.

Hlavní bad guy Rezlus.

Souboj s finálním bossem vás pravděpodobně víc nasere, než pobaví. Pro ty, co jim nevadí spoilování a mají rádi nerdy rozbory více zde: !SPOILER ALERT! Daggerdale - finální souboj
Po outru se vaše postava objeví znovu na začátku příběhu, do kterého se s ní podle všeho můžete pustit znovu. Bohužel mě nenapadá jediný důvod proč. 

A jak zní finální verdikt? 

Daggerdale byl koncipován jako levná hra, čemuž pravděpodobně odpovídala i její cena (aspoň doufám). Na mě působila spíš jako nějaká webová flashovka, který má fungovat jako reklama na spřízněnou plnohodnotnou hru. Odhaduji, že jsem s ní strávil tak 12-14 hodin hry, nicméně je nutné vzít v úvahu, že zpočátku jsem si každou novou lokaci komplet prošel a vybil, ještě než jsem dostal první quest. Až po chvíli jsem zjistil, že je to úplně zbytečné, protože mnoho zajímavých interiérů v těch lokacích nenajdu a při plnění questů je stejně celé projdu. Postupně člověk přijde na to, že totéž platí o rozbíjení sudů, hledání a kupování lepšího vybavení a nakonec i o zabíjení nepřátel. Je to vlastně k ničemu, tak proč to dělat? Když si tohle člověk uvědomí záhy, délka hry se smrskne na takových 8-10 hodin, což je velká slabota.
Daggerdale je prostinké akční RPG s velmi nízkou obtížností. Průměrný Demon Stone je vedle něj povedený kousek, protože má logičtější a zajímavější dějovou linii, boj je zábavnější a náročnější (obtížnost lze nastavovat) a vylepšování prostřednictvím equipmentu má smysl. Když si vezmete prakticky jakékoli free (nebo částečně free) MMORPG a zaměříte se v něm na akčnější questy, dostane se vám toho samého herního zážitku jako v Daggerdale, až na to, že to bude zadarmo, s vyšší kvalitou gameplaye a menším počtem bugů. Jediná věc, která může atraktivitu tohoto herního titulu trochu zvednout, je kooperativní hra, nicméně ani ta vás asi nepřiměje hrát tuhle hru víckrát než jednou.

Perlička na závěr

Konzolová verze obsahuje achievementy. A první achievement získáte za dokončení tutoriálu... Skoro by se dalo říct, že pohled do seznamu achievementů s tímhle v čele dokáže tuhle hru vystihnout líp než sebedelší a sebepodrobnější recenze.