sobota 20. dubna 2019

Avernum: Escape from the Pit - tak trochu utrpení


Můj první příspěvek o Avernu byl jednak obecně úvodný a jednak v zásadě pozitivní. Tenhle bude o tom, co mi na Avernu vadilo. Bude to poměrně dlouhé a pro non-nerdy možná nezáživné. Neklesejte na mysli, třetí, poslední příspěvek bude věnován most memorable fights, takže bude zase čtivější.

čtvrtek 4. dubna 2019

Avernum: Escape from the Pit ... ale nejdřív do Jámy vstupme



Tahle hra mě už pár let lákala - milovníci starých her si ji nemůžou vynachválit a mě samozřejmě zajímalo, co na těch chvalozpěvech je, tím spíš, že ani přes velkou chválu tento titul nezískal nějaký širší věhlas, vždycky zůstával hrou pro relativně úzkou skupinu milovníků klasických RPG. Svou roli sehrálo určitě i to, že (přinejmenším po grafické stránce) byla tahle hra retro už v době, kdy vyšla její první verze, proto unikla pozornosti nejenom mně, ale i spoustě dalších hráčů.

(Mám taky domněnku, že od úplného přehlédnutí ze stranu hráčů zachránilo tuhle hru to, že souběžně s PC vyšla i pro Mac, na který bylo vždycky málo her. Vděční uživatelé Maců rádi přehlédli zastaralou grafiku, ostatně až na ni to byl velmi solidní titul, a stali se věrnými fanoušky celé série.) 

Jak to tedy je? Avernum: Escape from the Pit je pořádnej, macatej, dobře udělanej klon Ultimy. Pokud jste fanda tohoto podžánru, bude se vám Avernum určitě líbit. Stejně tak je ideální, pokud se s tímto žánrem chcete poprvé seznámit. Ale když do něj zabřednete trochu hlouběji a vyzkoušíte ho i na vyšší než běžnou obtížnost, asi začnete i některá negativa.