Descent to Undermountain - Yawning Portal Falls

Po nemalé pauzičce se znovu hlásím z Waterdeepu. Úvodem je na místě vysvětlení - důvodem dvouměsíční pauzičky v přispívání na tento blog je DDO revival, kterému jste s kamarády rád znovu propadl. Což doufám přinese mnoho dobrého i čtenářům tohoto blogu (a rovnováze dobra a zla ve vesmíru konečně taky), protože nepřítomnost příspěvků rozebírajících DDO je velkou temnou skvrnou na mém jinak čistoskvoucím bloggerském štítu.

Descent to Undermountain - Yawning Portal Rises

Mohla to být skvělá hra. Její koncept byl po stránce game designu i marketingu velmi dobře vymyšlený a dělali na ní šikovní lidé, kteří by ji za jiných okolností dokázali dotáhnout do zcela uspokojivého stavu. Jenže cestou se cosi posralo a výsledkem není ani tak hra, jako spíš trochu propracovanější tech demo.

Neverwinter Nights - Infinite Dungeons - infinite boredom

Infinite Dungeons jsou s přehledem ten nejpitomější modul pro NWN (I i II). Jejich největší (nebo spíš jediný) přínos  je v tom, že jejich autor vymyslel způsob náhodného generování dungeonu za použití potvor, textur a portrétů Aurora toolsetu. Několik let jsem žil v domnění, že ID skutečně neobsahují nic jiného, takže jsem vůbec neplánoval, že je budu hrát, ale minulý týden jsem zjistil, že narozdíl od hry Dungeon Hack je tento generátor opatřen jakýmsi jednoduchým příběhem a několika postavami (tedy jedním NPC a sedmi bossy), které s ním souvisejí. A tak jsem si řekl, že ho musím vyzkoušet.

Neverwinter Nights - Infinite Dungeons - infinite arrogance

Ač jsem to neplánoval, tenhle příspěvek bude zase takovým malým exkurzem do mysli a duše koncového zákazníka videoherního průmyslu. Koho to nezajímá, ať si počká na příští článek, ten už bude opravdu o Infinite Dungeons.

Forgotten Realms: Demon Stone

Demon Stone je zvláštní – čekal jsem, že to bude blbost, ale nakonec jsem nebyl zas až tak zklamán.
A i tahle recenze bude trochu zvláštní, taková menší sonda do duše a mozku koncového zákazníka videoherního průmyslu.

Dungeons & Dragons 4th Edition - Začátek konce?

Na začátku předchozího článku jsem napsal, že při zjištění současného stavu D&D jsem valil oči, nicméně k tomu, proč jsem je vlastně valil, se pořádně dostávám až nyní.
 Zatímco předcházející edice vydržely na světě poměrně dlouho (předposlední, velmi povedená a oblíbená 3. edice D&D vycházela 8 let), tak čtyřka je na světě pouhé 4 roky a už se ohlašuje pětka. Sice se na ní bude ještě dlouho pracovat, její ohlášení vlastně WotC spojili s čímsi jako celonárodní pozvánkou k beta testingu, ale stejně to je zatraceně brzo. Tak brzo, že to nelze vnímat jinak, než jako důkaz toho, že se něco nepovedlo.

Dungeons & Dragons 4th Edition - co jí předcházelo

V lednu tohoto roku bylo oficiálně oznámeno zahájení prací na Dungeons & Dragons 5th Edition, jinak též D&D Next. Nyní, půl roku poté, mne napadlo podívat se, jak si v současné době papírové D&D stojí. A nestačil jsem se divit. Nicméně pro lepší pochopení stavu, do něhož se má oblíbená hra dostala během uplynulých čtyř let, kdy vycházela 4. edice, musíme zabrousit trochu víc do minulosti.

Dungeons & Dragons: Shadow over Mystara - Insert coin

Tři roky po Dungeons & Dragons: Tower of Doom vydala firma Capcom pokračování, které je výrazně lepší (nebo přinejmenším komplexnější) než první díl. Ten sice nebyl špatný, ale dvojka je ve všech ohledech mnohem dál. D&D:SoM je totiž z vývojářského hlediska neskutečně poctivá hra, tím spíš, že naprostá většina vychytávek a zákoutí je vlastně tajná, takže na ně hráči ani nemusí přijít - ale přesto ve hře jsou.
Hra obsahuje čtyřikrát víc možností a vychytávek než předcházející díl. Svou komplexností mě naprosto ohromila, mám dokonce pocit, že v ní má hráč mnohem větší svobodu a možnosti volby než ve většině akčních RPG. Má to jenom jeden háček - na velkou většinu těchto možností musí hráč přijít sám, protože hra s sebou nepřináší žádný manuál ani in-game nápovědu (vydání pro konzoli Sega Saturn možná ano). Hráč musí hru zkoumat, objevovat, učit se ji - a to nejenom lokace, vlasnosti a skripty nepřátel, jak přesně funguje detekce zásahů, ale i co dělá který předmět, a v první řadě, jak vyvolat všechny speciální útoky a pohyby. A to všechno (zejména zpočátku) za těžké peníze. Musím říct, že mám rád hry, které jsou pro hráče výzvou. A výzva, kterou nabízí D&D:SoM je naprosto férová - hru můžete ovládnout tak, že budete schopni ji odehrát na sólo a za jediný kredit. Záleží jen na vás. Ale přesto mě nějak neláká pustit se do ní tímto způsobem. Ony to totiž trochu kazí právě ty kredity, protože hru dokončíte, a to dokonce i s obstojným skóre, i když ji budete hrát jako lama, stačí do ní nastrkat kýbl mincí.

Baldur´s Gate Enhanced Edition odhalena

Tak Baldur´s Gate Enhanced Edition vyjde 18. září, pre-order stojí 18 USD: http://baldursgate.com/A konečně jsme se taky dozvěděli víc o tom, co v němu bude nového.

Dungeons & Dragons: Tower of Doom - Welcome to the D&D world!

Navštěvovali jste v mládí maringotky s herními automaty? Nastrkali jste do nich každou dostupnou pětikorunu, takže vás před osobním bankrotem zachránilo jenom to, že světští odtáhli na další štaci? Dokázali jste projít svou oblíbenou hru s minimálními ztrátami a vaše přezdívka se skví na předních místech high score tabulek? Já tedy ne. Ale přesto se mi tyhle hry líbí, zejména jsou-li podle D&D. Jsou dvě a tenhle příspěvek bude o první z nich.

Dungeons & Dragons: Tower of Doom - Vítejte v Mystaře

Původně jsem se chtěl dostat rovnou ke hře, ale pak jsem si řekl, že by bylo dobré čtenářům alespoň lehounce přiblížit setting, v němž se hra odehrává, a to přibližování lehounce nakynulo, takže jsem se nakonec rozhodl udělat z něj samostatný příspěvek.

Blood Bowl - krev, pot a skluzy

Jak už bylo řečeno v předcházejícím příspěvku, Blood Bowl je pěkně brutální verze amerického fotbalu ve fantasy prostředí. "Fantasy" znamená elfy, trpaslíky, minotaury, upíry, kouzelníky a podobnou havěť a "brutální" znamená, že můžete soupeřova hráče vážně zranit nebo i zabít, ať už při blokování, faulování nebo za použití tajné zbraně, třeba takové otrávené dýky nebo motorové pily.

Blood Bowl - historie

Po tolika letech hraní je jen málo počítačových her, které ve mě dokážou vzbudit opravdové emoce, ať už pozitivní, nebo negativní. Blood Bowl je jednou z nich. V kostce řečeno, jedná se o poněkud brutálnější americký fotbal ve fantasy prostředí, přičemž už samotná tato kombinace sebou nese nejen napětí ale i hodně nadsázky, takže to celé není jen zábava, ale celkem i sranda.

Legend of Grimrock

Ukázky z Legend of Grimrock, které se začaly objevovat před cca 1,5 rokem, nemohly nechat chladným snad žádného herního pamětníka, nebo přesněji řečeno pamětníka krokovacích dungeonů. I já se na tenhle kousek strašně těšil, protože to vypadalo, že nebude mít chybu. A jak se ukázalo, taky žádnou chybu nemá. Jenže...

Dungeons & Dragons: Dragonshard

Tenhle blog není mrtvý, jenom spí. Sice klidným spánkem, ale pouze dočasně. Může za to 1) že se rozjel nový ročník bloodbowlové ligy a 2) že vyšla Legend of Grimrock. Ale jelikož se zdá, že tento blog získal jednoho pravidelného čtenáře, měl bych to oslavit novým článkem. Sepsal jsem ho už před nějakou dobou, ale dosud  nepublikoval, a vzhledem k tomu, že mému prvnímu čtenáři není Eberron úplně cizí, je nejvyšší čas s ním vyrukovat. A taky díky tomu budeme mít všechny tři novodobé strategické D&D videohry pohromadě.

Co nás čeká a neemineeee - BGEE, Neverwinter a Menace of the Underdark

Čas běží, herní vývojáři pracují a zejména v souvislosti s velikonočním herním conem PAX 2012 v Bostonu se objevují čerstvé zprávy o tom, na co se milovníci computerizovaného D&D mohou těšit.

Blood & Magic

Když jsem dohrál Daggerdale, tak jsem přemýšlel, co dál. Při pohledu na seznam na wiki jsem zjistil, že když postupuji od současnosti do minulosti a přeskakuji hry, které jsem už hrál, plus hry na konzole, ke kterým bych se dostat chtěl, ale zatím na ně nemám vybavení, dostanu se až někam do roku 1997, kdy vyšly Descent to Undermountain, Iron & Blood: Warrior of Ravenloft a o rok dřív ještě Blood & Magic. Zapátral jsem, kterou z nich mám na disku, a našel jsem zprovoznitelnou verzi té poslední z nich.

Birthright: The Gorgon’s Alliance

Hra Birthright: The Gorgon’s Alliance vyšla v roce 1997 a spadá do období, kdy se TSR rozhodli vyrejžovat z prodeje licencí na počítačové zpracování AD&D maximum a prodali různé settingy různým firmám, které je pak zpracovaly s různou mírou úspěchu či demence (ale bohužel spíš té demence). Tahle hra je toho typickým příkladem.

Birthright: The Gorgon’s Alliance - úvod

Birthright je moje stará AD&D láska, pravděpodobně jeden z nejnedoceněnějších D&D campaign settingů vůbec. Ti, co ho kdysi zkusili, ho mnohdy hrají dodnes, ať už prostřednictvím živých sehrávek s kamarády, nebo přes fóra a e-maily.

Baldur's Gate Enhanced Edition

Krátké příspěvky se na tomhle moc často objevovat nebudou, ale v návaznosti na mé nedávné rozezhrání BG po 12 letech (viz Baldur's Gate) se jeví ohlášení BGEE jako zásah vyšší moci.

Dungeons & Dragons: Daggerdale - finální souboj

!SPOILER ALERT!

Dungeons & Dragons: Daggerdale

 Večer první

Tak hurá do toho, Daggerdale čeká na moje výkony.

Uf. Tak už podle prvních vteřin po spuštění to vypadá, že tahle hra dostává své strašlivé pověsti – firemní loga nejdou odkliknout. Pak vám to nabízí/vnucuje, abyste se zalogovali přes svůj gamespy.com login. Ok, řeknete, že ne, a hra vám podstrčí další obrazovku, která je v zásadě o ničem, jenom na ní máte zmáčknout jakoukoli klávesu a pojede se dál. Tak co bych zmáčknul? Tak třeba Enter... a nic. :-) Zdá se, že u společnosti Bedlam „any“ nemusí vždycky znamenat „any“. Ale budiž, kvůli těmhle úvodní menu a animačkám stejně nikdo hry nehraje.

Baldur's Gate

Lebka s rudě žhnoucíma očima teda není zrovna originální motiv...

 

Až na naprosté výjimky jsem nikdy nehrál počítačovou hru víc než jednou. Výjimkou třeba je, když znovu začnu hrát hru, kterou jsem kdysi rozehrál a nedohrál. Ale ani to se neděje příliš často (i když cca před měsícem jsem to tak udělal s hrou Birthright: The Gorgon’s Alliance). Taky nepočítám hry s Harry Potterem, které hraju se svou dcerou, které se občas podaří přesejvovat naši pozici novou hrou, to pak nezbývá, než začít znovu, ale kupodivu to nevadí ani jí, ani mně. Ale jinak jsem hru hrál podruhé asi jenom jedinkrát, a to tehdy, když jsem chtěl vyzkoušet, jestli Icewind Dale II lze hrát se skupinkou šesti bardek. (Šlo to. Až přijde čas, věnuji tomu článeček.)

Mysteries of Westgate

Některé evropské jazyky prostě mají svůj půvab.

A je to tady. Svým způsobem zlatý hřeb téhle sady datadisků, protože Ossian Studios jsou autoři datadisku Darkness over Daggerford pro NWN1, a ten se vážně povedl. Do MoW jsem se pořád nemohl nějak zakousnout, jako by mě nemohly správně chytnout. Dá se říct, že jsem jejich úvodem byl i trochu zklamán. To bylo ale způsobeno tím, že moje očekávání byla po výtečné MotB a exotické SoZ velmi vysoká. Ossian Studios se vytasili se středoproudou (byť značně potemnělou) fantasy.

Storm of Zehir - finální souboj

Je to vlastně taková nahnilá třešnička na dortu. Poslední kombat (nikoli celý poslední dungeon, protože z něj můžete opakovaně vylézt a osvěžit se) je superdrsný, a to myslím (bohužel) vážně.

Storm of Zehir

Tenhle datadisk vedle dvou nových ras (yuan-ti pureblood a šedý ork) přináší také dvě nová základní povolání (warlock a swashbuckler) – takže jsem šel do yuan-ti swashbucklera, jednak abych to vyzkoušel, ale taky proto, že se hra odehrává na dalekém jihu Faerunu, kde se to yuan-ti jenom hemží, a ještě navíc se začíná na plachetnici. Musím uznat, že přenesení do exotické části Faerunu hře prospělo, ať už se jedná o grafiku nebo zvyky a způsob života domorodců.

Mask of the Betrayer

Při hodnocení MotB začněme tím hlavním – hlavní story je jedním slovem skvělá. Skoro bych řekl, že po Tormentu a BG1+2 to byl asi nejlepší příběh ze všech D&D počítačových her a jejich datadisků. Implementace duchů (tedy spiritů, ne těch strašidel, co dělají hu hu hu) dodala D&D prostředí zajímavou, originální příchuť.

Datadisky Neverwinter Nights 2 - Úvod

Po roce a tři čtvrtě jsem se k NWN2 vrátil, že si odehraju datadisky, nebo přesněji řečeno dva expansion packy, Mask of the Betrayer a Storm of Zehir, a jeden adventure pack, Mysteries of Westgate. Už od začátku na nich byla jedinečná jedna věc – designéři se poprvé vydali mimo oblasti Sword Coast a Cormanthoru. Thay, Rashemen, Samarach a Chult – no který milovník Forgotten Realms by je nechtěl navštívit (ještě tak Halrua kdyby byla, ale teď už asi nikdy nebude, když ji při Spellplague poslali do hajzlu). Navíc musím říct, že všechny lokace v těchto nových místech se povedly. Ne že by lokace hlavní kampaně byly nějak odbyté, ale bylo to prostě klasické, po stránce designu usedlé a nevzrušivé fantasy prostředí – vesnice vypadala jako vesnice, město jako město a malý přístav jako malý přístav, a to vše v mírném podnebním pásmu, prostě žádné gejzíry nápadů nebo erupce originality. To datadisky jsou už díky zvoleným více či méně exotickým prostředím úplně jiná káva.

Crafting v NWN2 a datadiscích

Implementace craftování mě hodně zaujala, v tehdy aktuálních pravidlech pen&paper D&D to byla fungující a praktická součást celé hry, ale do počítačových D&D RPG se s výjimkou Temple of Elemental Evil (2003) nedostala.

Turbine, Atari, Warner Bros. a další

Nedávno ohlášené rozšíření pro Dungeons & Dragons Online: Eberron Unlimited (dříve Dungeons & Dragons Online: Stormreach) s názvem Menace of the Underdark (tedy cross-over Eberronu a Forgotten Realms) je samo o sobě zajímavé, jenže co o něm napsat, když každý článek, který o tom kdo na internetu napsal, obsahuje vše podstatné.

Co jsem si k NWN2 poznamenal, když jsem je hrál

Tenhle článek bude připomínat spíš soupis bugů. Ano, ty bugy tam jsou. Ale vedle nich tam je i spousta kvalitního obsahu. Kdybych recenzi na NWN2 publikoval jen v této podobě, hodně bych jim křivdil. Ale když už jsem si ty poznámky udělal, proč by neměly spatřit světlo světa?

Neverwinter Nights 2

Od publikování dvou úvodních článků uplynulo relativně hodně času. Kupodivu to není proto, že by mě celá myšlenka blogu začala už tak záhy  srát/nudit/obtěžovat. Ze tento prostoj může to, že jsem zrovna v té době hrál Birthright: The Gorgon’s Alliance. Když jsem tento „skvost“ dohrál a napsal o něm příspěvek, uvědomil jsem si, že mi chybí ještě jeden datadisk k NWN2, a že když ho dohraju a zpracuju, budu moct postupovat víceméně od nejnovější hry k nejstarší. Jistě, kdybych měl začít od té opravdu nejnovější hry, tak teď budete číst, jak dštím oheň a síru na Dungeons & Dragons: Daggerdale, ale na tuhle hru momentálně nemám chuť ani koule (ale bůhví, třeba by mě překvapila podobně jako Forgotten Realms: Demon Stone). Takže startujeme s Neverwinter Nights 2, jejichž recenze bude výjimečná tím, že jsem ji psal poměrně pozdě po dohrání hry samotné.