Když jsem v 90. letech hrál hry ze série Baldur’s Gate a Icewind Dale, tak mě častokrát napadlo (zejména u IWD, kde bylo herní pozadí ještě vymazlenější než v BG), jak by bylo super, moct zoomnout blíž, a ještě blíž, a ještě blíž, až by člověk stál v těch úžasných, atmosférou dýchajících fantasy kulisách z pohledu první osoby. Ale pak jsem se podíval na soudobé hry z pohledu první osoby (v případě AD&D to byl třeba Descent to Undermountain) a bylo mi jasné, že tohle je hudba vzdálené budoucnosti, a to ještě bůhví jestli.
A uplynulo 25 let a máme to tady.
