Proč další blogísek o hrách?


Cca před pěti lety jsem začal psát recenze pro tehdy skvělý web http://www.rpghry.cz/ (ne že by se nějak zkazil, skvělý je svým způsobem pořád, jen už není aktivní). Pak jsem s tím na nějakou dobu přestal. Důvodem, po hráče relativně příjemným, bylo mé vytuhnutí u Dungeons & Dragons Online: Stormreach. O něm jsem recenzi nenapsal (ale z důvodů, které uvedu níže, bych jistě napsat měl), zato mi ale na nějakou dobu zabral veškerý herní čas, takže k ničemu jinému jsem se nedostal. Po cca půlroce mě to přestalo bavit, takže jsem se vrátil ke klasickým CRPG, ale s rozjetím verze Dungeons & Dragons Eberron Unlimited mě DDO zase chytlo, hlavně proto, že jsem do toho šel s partičkou českých spoluhráčů, zatímco předtím jsem chodil jen s PUGy (a navíc ještě jako Evropan na USA serverech, takže když já hrál, tak na webu nebyl extra velký provoz). To mi vydrželo asi tři čtvrtě roku, ale pak můj zájem opět opadl a já se vrátil ke klasice (onlajnově teď, tedy asi poslední rok, hraju jen Blood Bowl: Legendary Edition). Jenže v rámci svého návratu ke klasice jsem zjistil, že jsem si při hraní single player her zvykl uvažovat o nich jako recenzent. A že mě baví si tyhle myšlenky sumírovat na papíru. A tak, ač rpghry.cz, na kterých jsem recenze publikoval, už byly tou dobou down, k psaní recenzí nebo spíš článečků o hrách jsem se vrátil. Je to zvláštní, ale bavilo mě mastit si je jen tak, do šuplíku (teda do složky v kompu).
A pak tady byl ještě jeden důvod. Jsem velkej fanda (A)D&D, tedy zejména v jeho klasické pen&paper podobě. Hraju ho prakticky nepřetržitě od roku 1993 nebo 1994 a počítačové hry, které z něj čerpají, jsem vždycky bral jako svým způsobem ilustrační doprovod, jako takové rozhýbané ilustrace herních pravidel a románů. Vyjma toho mě hry podle (A)D&D prostě baví. I když zdaleka ne všechny patří do zlatého fondu videoher, čím dál tím víc jsem jim v posledních letech dával přednost před jinými CRPG. Asi se mi na nich líbí, že nemusím študovat pravidla, znám všechny důležité postavy, které se v nich objevují, a jak ta pravidla, tak příběhy a náměty můžu konfrontovat s tím, jak vypadají v klasické podobě AD&D coby stolní hry.
Dá se říct, že jsem hrál téměř všechny AD&D-based hry dostupné na PC, které vyšly od roku 1990. Ale ne úplně všechny. A protože jsem typ hráče, který raději sáhne do dalším, dalším a dalším herním titulu, než aby hrál opakovaně pár svých nejmilejších, řekl jsem si, proč si ty hry jedoucí podle mé oblíbené licence nezkompletovat? A proč o takové nerdy záležitosti nepodat zprávu jiným nerdům? No a tak vznikl Digitální Volo.

Varování:

1)      Nejsem velký spisovatel. Na webu najdete spousty jiných recenzí, které budou vtipnější, stylisticky lépe zvládnuté a asi vám i vnuknou chuť (nebo i tisíc chutí) recenzovanou hru si zahrát. Moje recenze mnohem spíš připomínají poznámky beta testera, tj. jsou relativně suché a nudné a drží se hlavně kritiky bugů (byť hlavně v gamedesignu, spíš než v programování). Vynášet hry do nebes, a to i ty, které si to podle mě zaslouží, moc neumím. Na druhou stranu, myslím si, že hru dokážu vidět s jistým odstupem a případně ji zařadit do kontextu jiného hraní než toho počítačového – to se týká především her podle D&D.
2)      I přesto, že můj styl není extra čtivý, mám tendenci být zbytečně užvaněnej. Ano, tento a předcházející bod vnímám jako nezpochybnitelné vady, pokud jde o publikování na webu. Možná budou znamenat i to, že můj blog bude číst míň lidí, což mě mrzí. (Ne že bych prahnul po internetovém věhlasu, nedostatek zájmu mi vadí proto, že některé recenzované hry jsou méně známé a já psaní o nich vnímám jako svým způsobem osvětu, o které by se pochopitelně mělo dozvědět co nejvíc lidí.) Ale pak jsem si řekl, že když už tyhle texty mastím ve svém volném čase, mám právo si je psát, a to i po stránkách stylu a koncepce, podle svého.

3)      Jednotlivé příspěvky mezi sebou dělí několik let, takže i jejich forma a přístup bude dost rozdílná.

4)      Na blog budu přispívat zpočátku pravidelně, později méně pravidelně. Řadu textů totiž už mám napsaných (některé již byly publikovány někde jinde, jiné ne), ale až se dostanu do fáze, kdy budu psát už jenom o hrách, které právě hraju, frekvence přispívání bude asi menší, protože mám herní progres jak důchodce.