Tenhle příspěvek bude primárně o vizuální složce hry a nějakých těch RPG a D&D nerďárnách.
Výjimečně začnu zajímavostí, na kterou naráží už titulek. Hra Sword Coast Legends byla v prodeji pouhé 2 roky a 2 měsíce, a protože se prodávala pouze elektronicky, tak kdo si ji nekoupil v tomto krátkém období, později už neměl jak. Já to tehdy udělal, ale nainstaloval jsem ji až teď, takže tato minirecenze vychází 5 let po ukončení prodeje a 4 roky po její definitivní smrti, tedy po vypnutí multiplayer serverů. Svým způsobem tedy tato minirecenze postrádá smysl – i kdyby vás navnadila k zahrání, tak máte smůlu. Narozdíl od her distribuovaných na fyzických nosičích ji nenajdete v bazarech, prostě se z ní stala nedostupná vzácnost, velmi výjimečně se na Steam fórech objeví nabídka pár klíčů, ale to je tak všechno.
Tohle je trochu nezvyklé, ale vzhledem k tomu, že jsem sesmolil článek o Tales from Candlekeep: Tomb of Annihilation, což je vlastně deskovka převedená do elektronické podoby, o facebookové pay-to-play hře Heroes of Neverwinter nemluvě, a na disku mám připravené screenshoty z Idle Champions of the Forgotten Realms, je na místě zmínit se o hře, která vznikla unikátním průnikem videoher, Dungeons & Dragons a sběratelské karetní hry Magic: The Gathering. Tím spíš, že jednu ze tří MtG sad inspirovaných D&D si jinak než v elektronické podobě nezahrajete.
Tentokrát něco o stinných stránkách PoR a gold box enginu jako takového. (Svým způsobem se budu opakovat, hodně podobné věci jsem vytýkal i sérii gold box her z Krynnu.)
Je to 34 let, co vyšla hra Pool of Radiance. A je pořád
hratelná. Dnes už to samozřejmě není žádná světoborná pecka, ale pokud je RPG vaše krevní skupina a nevadí
vám rozlišení na pár pixelů, tak si ji užijete. Souboje jsou taktické,
roleplaying možný a příběh zajímavější než u obyčejného dungeon crawlu typu Eye
of Beholder.
Hmm, po třech letech se vracím k nějakým těm old school RPG (konkrétně Pool of Radiance, 1988) a koukám, že poslední příspěvek k Avernu zůstal nepublikován... Tak tady je.
Závěrečné souboje jsou solí každého správného RPG, jen málo co může hráči přinést takové uspokojení jako pokoření mocného úhlavního nepřítele. Jenže nic se nemá přehánět, že...