Co mám mít RPG, aby mě bavilo

K napsání tohoto článku mě přivedlo moje více než půlrok trvající propadnutí Skyrimu. Proč jsem v něm utopil 200+ hodin? Co mě na něm vlastně tak baví?



Kdysi jsem někde četl radu pro začínající dungeon mastery, co má správná hra na hrdiny obsahovat, aby to hráče bavilo. V bodech (volně rekonstruováno podle paměti) to vypadalo takto:

1. Character advancement. Postava se musí vyvíjet, musí se vylepšovat, ať už novými dovednostmi nebo vybavením. To totiž od hraní her na hrdiny většina hráčů očekává, a když to nedostanou, budou zklamaní.
2. Rewards. Jako odměnu hráči dostávají zlato a body zkušeností, případně mohou šplhat po společenském žebříčku v samotném settingu, a tak podobně. Ale to není všechno - odměnou pro hráče je i pocit uspokojení z vítězstvích, zejména z těch dosažených vlastní chytrou hrou nebo správným roleplayingem (ale i šťastná 20 udělá radost).
3. Fun. Hra by měla být zábavná. A nejde tady jenom o dobrou zápletku a o to, aby úkoly, které DM před hráče postaví, byly odpovídající výzvou. Jde tady i o legraci, kterou si při hraní užijete a která obvykle vyplývá z výjimečných situací, ve kterých se ve fantazijních světech mohou vaše postavy ocitnout. K hraní RPG takové věci patří, i když samozřejmě není žádoucí, aby bezuzdná prča narušila veškerý roleplaying a budování atmosféry, o které se DM snaží.

Samozřejmě, kvalitní setting, zápletky a herní systém jsou také důležité, ale pokud je budete mít, ale výše uvedené tři body budou absentovat, hráči se moc bavit nebudou.

Zajímavé je, že když jsem se snažil sám pro sebe definovat, co má z mého hlediska splňovat RPG videohra, aby mě bavila, došel jsem - ke svému lehkému údivu - k úplně jiným požadavkům.

1. Dobrý příběh. Pozor, ne jenom hlavní příběh, ale i vedlejší questy, setting a s ním spojené lore (skvělá hlavní dějová linie zasazená do idiotského světa hodně ztratí na kráse). To všechno musí být zábavné, originální, držící pohromadě a pokud možno i dobře napsané, aby se to dobře četlo nebo poslouchalo.
2. Exploring. Hráč by měl mít možnost objevovat herní svět, ideálně s pocitem volnosti, ne jenom úzký koridor za koridorem.
3. Taktické souboje. Akční boj je pro mne výrazně nudnější než boj taktický, protože málokdy vyžaduje kombinační schopnosti a přemýšlení nad tím, co všechno umí vaše postava nebo postavy.
4. Puzzly. A hádanky. V raném hráčském věku jsem se díky dobrému pánovi jeskyně a klasickým PC dungeonům naučil mít tyhle věci v oblibě coby nedílnou součást RPG zážitku.
5. Challenge. Hra pro mne musí představovat nějakou výzvu. Když je příliš snadná a nedá se s tím něco udělat v jejím nastavení, hodně pro mě ztrácí na zábavnosti.

Uvedu pár příkladů:

Skyrim - dobrý příběh (některé vedlejší questy jsou poměrně prozaické, ale zase to bohatě vyvažuje setting jako takový - originální, uvěřitelný, se spoustou záhad, které můžete nebo nemusíte odhalovat), exploring (naprostá špička, po této stránce jsem zatím nehrál lepší hru). Na druhou strany puzzly prakticky absentují, taktičnost také (souboje jsou akční z pohledu první nebo třetí osoby, takže jde jenom o to vědět, kdy ustoupit a jaké lektvary si vzít na kterou potvoru). Tipuji, že hraní za válečníka s mečem nebo kouzelníka bude větší výzvou než hrát za zloděje, který střílí lukem ze zálohy. 

Baldur's Gate I+II - dobrý příběh, exploring, taktické souboje, challenge (při nastavení vyšší obtížnosti) - jenom nějaké ty pořádné puzzly chybí (hádanky jsou sice přítomny, ale v PC hře umožňující save/load se jejich kouzlo dost stírá).

Torment - dobrý příběh, exploring, ale pokud mě paměť nemýlí, boj byl relativně snadný, takže taktiky nebylo třeba, a s puzzly je na tom stejně špatně jako BG, ono jim to izometrické zobrazení moc nesedne.

DDO - dobrý příběh, exploring, puzzly, challenge, taktické souboje. Netvrdím, že všechny questy jsou skvělé, ale je jich tam dostatek na to, aby si člověk našel ty, které mu vyhovují. 3D first/third person hry také velmi často zanedbávají puzzly, ale DDO je v tomhle velmi výrazná výjimka. A boj je sice ze své povahy akční, ale předbojová příprava, kombinatorika při tvoření postavy a souhra hráčů ve skupince je důležitou součástí zábavy, protože bez ní se často dostaví neúspěch. Asi proto mě DDO bavilo tak dlouho.

Neverwinter Online - dobrý příběh, exploring, dobré příběhy se najdou zejména mezi vedlejšími questy, hlavní dějová linie asi ničím nepřekvapí a prostředí je prostě město Neverwinter s okolím, byť po kataklysmatu, které svět Forgotten Realms změnilo k nepoznání. Bohužel zde schází puzzly, challenge a v důsledku její absence i taktika v soubojích.

Dungeon Master, Legend of Grimrock I+II, v menší míře i Eye of the Beholder I+III - puzzly,  challenge, ale dobrý příběh absentuje, exploring je pouze v Grimrock II, taktika v soubojích obvykle ustupuje tomu, že velkou většinu nepřátel můžete zlikvidovat tím, že kolem nic tancujete.

Risen 2 - dobrý příběh, exploring, challenge


Darklands - dobrý příběh, exploring, challenge - kvalita příběhu je hodně na hraně, protože třeba hlavní dějová linie je nic moc a random encountery se poměrně rychle ohrají, ale prostředí a lore jsou dobré.

KotOR - dobrý příběh, challenge a nutnost taktičtějšího přístupu k bojům by se možná dala získat nastavením vyšší obtížnosti, a exploring tady je, ale třeba ve srovnání s ME mi přišel dost slabý, omezený na pár planet, na které vás zavede příběh


Mass Effect 1 - dobrý příběh, exploring, puzzle tam byl imo jeden


Shadowrun Dragonfall a spol. - dobrý příběh, taktické souboje, challenge

Witcher 1 - dobrý příběh, exploring, challenge (ale to spíš zpočátku, uprostřed to bylo tak akorát a v poslední třetině spíš jednodušší)

Na druhou stranu, aby mě hra bavila, tak někdy stačí, aby splňovala pouze jediný z těchto bodů, i když před jejím dohráním mě asi začne trochu otravovat.


A podobné hodnocení lze aplikovat i na tento blog. Hraní her mně neznámých her, po kterých bych nebýt blogu nesáhl, je pro mě vlastně exploring. Pokud jde o hru z jiného žánru než RPG, které moc nehraju, tak je to pro mě i challenge. Některé kratší hry s jednodušší gameplayí lze považovat za puzzly, u kterých je nejdůležitější přijít, jak na to. A to celé s sebou přináší dobrý příběh - souvislosti mezi hrami, vývoj žánru, způsoby, jakými byly světy nebo pravidla D&D adaptovány, atd.