neděle 17. července 2022

Pool of Radiance - zpátky ke kořenům

Je to 34 let, co vyšla hra Pool of Radiance. A je pořád hratelná. Dnes už to samozřejmě není žádná světoborná pecka, ale pokud je RPG vaše krevní skupina a nevadí vám rozlišení na pár pixelů, tak si ji užijete. Souboje jsou taktické, roleplaying možný a příběh zajímavější než u obyčejného dungeon crawlu typu Eye of Beholder.

Co považuji za skutečně výjimečné, je atmosféra a míra ponoření do hry, který PoR nabízí. Popisy místností, encountery a k tomu doplňující papírový/pdf Adventurers Journal pro mě i tolik let po vydání hry dokážou vynahradit prostinké grafické zpracování – ovšem i to se snaží maximální měrou vytěžit to, co mu paměť a engine dovolily.

Zlý půlork

Protože jsem svoje setkání s gold box enginem zahájil krynnovskou trilogií, která vyšla ze všech her na tomto enginu až jako poslední, z hlediska grafiky je PoD návratem do minulosti. Totéž se týká nedotaženosti některých herních mechanismů, ale z 90 % fungují tyhle hry stejně. Konec konců tu první a poslední od sebe dělí jen 4 roky.

Vítejte ve Phlanu.
 

Na téhle se podíleli nejen lidé z SSI, ale byli posíleni dvěma lidmi přímo z TSR, pravděpodobně proto, aby hře dodali dostatečný RPG feel (SSI totiž až do PoR dělali výhradně strategie, pokud nemluvíme o titulech, jejichž vývoj zadali externím vývojářům).

 

Zářící tůň je sama o sobě poměrně nezajímavá. Nic to nedělá, nijak zvláštně to nevypadá, a přesto se dostala do názvu hry. A vlastně i na titulní obrázek. Nic moc, co?

Cca půl roku po vydání PoR vydali TSR z něj vycházející modul s nemastným neslaným názvem Ruins of Adventure. Všude po internetu se uvádí, že modul byl předlohou počítačové hře, ale crpg addict korespondencí jedním z autorů obého zjistit, že opak je pravdou, Ruins of Adventure byly udělány na základě PoR, přičemž během vývoje a vydání PoR se vlastně s nějakým doprovodným papírovým modulem vůbec nepočítalo.

Takhle město vypadá, když jste těsně u něj...

... a takhle, když na koních cestujete po okolní divočině.

 Herní prostředí, tedy město Phlan a jeho okolí, má neotřelý setup, velmi podrobně nastíněný na osmi stranách herního manuálu. Leží na severním břehu vnitrozemského moře Moonsea, což znamená, že vždy bylo hraničním městem, kolem něj se vyskytovali především skřeti, další monstrozní rasy a monstra a divoké kmeny. Za svou existenci bylo proto město opakovaně zničeno a pár let po jednom takovém zničení začíná i PoR. Nově ustanovená městská rada usiluje o znovuvybudování Phlanu, víceméně na/v troskách toho předchozího. Ten aktuální sestává z jedné čtvrti kolem přístavu a vašimi prvními úkoly je vyčistit okolní pororozpadlé čtvrtě původního Phlanu, které padly do rukou banditů, orků a koboldů.

 Poznámka: Mám rád, když mě nějaká hra ukáže jinou část Faerunu než právě Sword Coast. V této a zřejmě i dalších dílech se budu moct těšit na prozkoumávání pobřežních oblastní kolem Moonsea.

Moonsea je malé moře na sever of Sea of the Falling Stars. V PoR můžete prozkoumávat i jeho okolí a na jedné misi se dostanete až do vyhlášeného Zhentil Keepu.


 Samotný Pool of Radiance, tedy zářící tůň, hraje v příběhu zvláštní úlohu. Je to jenom nástroj, který (asi démon) Tyranthraxus používá k posednutí mocných bytostí, z jejichž těla se pak snaží ovládnout kus Faerunu. Takže titulní tůň moci ve hře uvidíte až úplně na závěr a i tam funguje jen jako pozadí příběhu – nemáte ji ani zničit, ani odeklít, ani se v ní vykoupat, ani skrz ni projít, prostě nic. Dokonce ani nechrlí zástupy monster, prostě jenom jejím prostřednictvím nějaký démon ovládl tělo jednoho starého draka, a to ještě před hrou samotnou.

 

Protože v tomto příspěvku se asi nejvíc ze všech tří plánovaných věnuji "mapování", vyšlo mi sem nejvíc screenshotů z lokací kolem města, nicméně prozkoumávání jeho okolí představuje poměrně malou část náplně hry.


Pyramida, ze které teče nějaká znečišťující sračka do řeky, na které leží město Phlan.

World building je taky nadmíru povedený. Sice se ve hře najdou i lokace, kde se toho moc zajímavého neděje, ale vedle nich najdete i mapy, které jsou jak originální, tak se spoustou obsahu (úkoly v okolí města, finální pevnost s podhraním a obřím labyrintem z jedovatého trní, ale originální tvář i náplň má vlastně i hřbitov za řekou a další místa).

 Líbily se mi předcombatové Parlay možnosti. Fungovaly rozumně často, zejména když se aplikoval správný přístup na správnou skupinu nepřátel. Většinou z kontextu poznáte, jestli se máte povyšovat, vyhrožovat nebo podlézat.

 
 
Pár pixelů, ale vlastně docela povedený obrázek, ve smyslu zachycení duševního rozpoložení dotyčného ducha.


Jednu z asi tří nejpestřejších textur můžete najít v knihovně.

 

2 komentáře:

  1. Nesmrtelná klasika a stále jedno z nejlepších RPG na PC. A stačí vidět obrázek a hned bych si to nejraději zahrál znovu.

    OdpovědětVymazat
  2. Já mám původní Pool of Radiance už navždy v TOP10 RPG her. Knížku, podle níž hra vyšla (byť to rozhodně není 1:1), jsem také četl a líbila se mi. Mám na té hře rád spoustu věcí - souboje, styl vyprávění přes obrázky a texty, zajímavé questy, viditelný dopad některých činů přímo v grafice, odkazy na journal entries a vlastně i grafiku, která mi prostě sedí.

    OdpovědětVymazat