Sword Coast Legends: hra, kterou si nekoupíte, i kdybyste chtěli

Výjimečně začnu zajímavostí, na kterou naráží už titulek. Hra Sword Coast Legends byla v prodeji pouhé 2 roky a 2 měsíce, a protože se prodávala pouze elektronicky, tak kdo si ji nekoupil v tomto krátkém období, později už neměl jak. Já to tehdy udělal, ale nainstaloval jsem ji až teď, takže tato minirecenze vychází 5 let po ukončení prodeje a 4 roky po její definitivní smrti, tedy po vypnutí multiplayer serverů. Svým způsobem tedy tato minirecenze postrádá smysl – i kdyby vás navnadila k zahrání, tak máte smůlu. Narozdíl od her distribuovaných na fyzických nosičích ji nenajdete v bazarech, prostě se z ní stala nedostupná vzácnost, velmi výjimečně se na Steam fórech objeví nabídka pár klíčů, ale to je tak všechno.

Proč se hra prodávala tak krátce: Už od vydání finančně příliš neprosperovala, což byl problém o to větší, že mělo jít o dlouhodobější onlinový projekt, kterému ovšem nízký počet uživatelů ještě ubíral na hratelnosti, a tudíž i na prodejnosti, což je začarovaný kruh, který se vydavateli obvykle nepodaří rozseknout. Vyjma toho tento typ her potřebuje tu a tam nějaký nový obsah, jenže kde na něj brát peníze, když si hru skoro nikdo nekupuje. Po dvou letech se prostě nevyplatilo hru provozovat, což bylo ještě podtrženo tím, že k dalšímu provozu by si vydavatel musel obnovit licenci na D&D, což se mu evidentně nevyplatilo.

Úvodní menu, v pozadí asi Luskan.

Sword Coast Legends byl od začátku zvláštní projekt, mělo to být izometrické RPG podle (upravených) pravidel 5. edice D&D, odehrávající se v settingu Forgotten Realms, konkrétně v oblasti hrami a hráči (možná až příliš) oblíbeného Sword Coast. Hra vyšla 4 roky po strašném Daggerdale a přibližně ve stejnou dobu jako dobrý Siege of Dragonspear. Podle trailerů vypadaly Legendy dobře, ale hráčům nepadlo zrovna do noty.

Tzv. key selling points SCL měly být Forgotten Realms (+ Sword Coast), moderní izometrický vizuál a v neposlední řadě dílna, ve které mohou hráči stavět svoje vlastní dungeony a dobrodružství a hrát je se svými kamarády nebo je prostě dát k dispozici ostatním hráčům.

Podle tohoto videa hráče odrazovalo, že pravidla 5E byla adaptována příliš volně ve srovnání s BG nebo NWN, a také to, že nástroje na tvorbu dungeonů a dobrodružství (od grafiky po náměty) byly až příliš zjednodušené, takže nedosahovaly kvalit Neverwinter Nights, v nichž byla tato fíčura obsažena a spoustou hráčů využívána a milována. Já nejsem úplně přesvědčený, že kameny úrazu spočívaly zrovna v tomto – doslovnost či nedoslovnost převodu pravidel není pro hratelnost jakékoli hry zásadní a dílna na výrobu dungeonů je něco, co je určené pro relativně úzkou skupinu hardcore CRPG hráčů. Větší problém bych viděl v nižší produkční hodnotě hry a podceněném marketingu, protože to se u menších firem se skromnějším rozpočtem prostě stává, ale to jsou jen moje dohady.

Na hře je pochopitelně znát, že jde vlastně o multiplayerovku. Když ji startujete, tak napřed musíte vybrat Hráče (zřejmě kvůli tomu, aby se do herního klienta mohli přihlásit různí hráči), to vám ukáže nabídku vašich založených postav, z nichž si jednu vyberete, následně zvolíte, jestli s ní chcete hrát hlavní kampaň, datadisk nebo nějaký jiný modul, následuje volba Continue/New/Join, pak Solo/Public/Friends (některé z těch možností po vypnutí MP serverů nefungují nebo nedávají smysl), vybraný herní obsah se nahraje a těsně před jeho spuštěním ještě vyberete složení své skupinky, dvakrát potvrdíte výběr a konečně jste ve hře. S MP zaměřením zřejmě souvisí i jediný slot pro ukládání hry, což není úplně komfortní. 

 

Rozhraní posledního kroku před vstupem do hry. Postavy, se kterými nehrajete a tudíž nelevelují, se někdy tváří zaostale, ale jindy hra nabízí jejich autolevelované verze. Nikdy jsem nezkusil přibrat je do skupinky, takže nevím s jistotou, jestli opravdu automaticky levelují, aby držely krok a zcela neztratily použitelnost, nebo ne.

Herní systém je 5. edice výrazně upravený po potřeby videohry, tj. dovednosti a kouzla jsou převedená do dovednostních stromů a poměrně důležitou součástí systému je cooldown (a jeho snižování prostřednictvím předmětů).

Dole cooldowny, na zemi mrtvý troll a cosi bílého, Evardova černá chapadla škrtí otyugha a oni, což je bytost dříve známá jako ogre magi.

 

Co mi na převodu kouzel přišlo trochu zvláštní, byla skutečnost, že některá kouzla nebo jejich pokročilejší stupeň si můžete vzít, až když dosáhnete určitého levelu, ale u jiných si můžete koupit pokročilé stupně hned, stačí, když na ně máte skillové body. Což je velmi nezvyklé např. u kouzla Magic Missile, jehož silový vývoj byl vždycky neoddělitelně spjat s levelovým postupem postavy – každý lichý level vám dával jednu magickou střelu navíc, ale v SCL si můžete koupit 7levelovou Magic Missile podstatně dřív.

 

Vlevo vlákno postupně se vylepšujících Magic Missiles, druhé zprava je vláknou Stinking Cloudu, na který navazuje Cloud Kill.

A jaké že tedy Sword Coast Legends jsou?

Můj první dojem byl velmi příjemný. SCL vizuálem, hudbou, námětem a vůbec celkovým zpracováním (přítomnost vedlejších questů a questů vašich společníků, taktičnost soubojů) příjemně připomínaly BG. Trochu mi vadilo, bylo, že BG připomínal i hlavní příběh – záhadná minulost hlavní postavy, vyprávěcí nástroj v podobě nočních můr, ve kterých k hráči promlouvá zlověstná entita... Nicméně tím podobnost s příběhem BG končí, takže ok.

Řada questů má různé řešení, tady se můžete přes gobliny probít, nebo se vytasit s žezlem, které jejich šéfovi ukradl zrádný žoldák.

 Líbilo se mi, že hra zpracovává téma, které je ve Forgotten Realms přítomné, ale počítačové hry z FR s ním zatím příliš nepracovaly, a to jsou guildy dobrodruhů. Vaše postava a její společníci jsou totiž členy jedné takové guildy, a když jsem v předchozím odstavci psal o záhadné minulosti vaší postavy, tak jsem měl spíš psát o záhadné minulosti vaší guildy, která byla sice založena s dobrými úmysly, ovšem ty dobré úmysly od samého začátku nenápadně korumpoval mocný démon.

Postupně hra ale začala připomínat Diablo, souboje jsou plné klikání (ne na nepřátele, ale na ikonky vašich kouzel), a součástí taktiky je i kiting a pulling, což jsou postupy spíš akčních než taktických RPG. Přesto se taktický feeling úplně nevytratil, prostě jsem měl pocit, že hraju něco mezi BG a Diablem.

 Herní prostředí

Moc se mi líbila grafika a výběr lokací. Ve hře navštívíte různé lokace na Sword Coast, hodně času strávíte ve městě Luskan, které jsme navštívili už ve hře Neverwinter (SCL vám z něj ukážou mnohem víc a detailněji) a nakonec dorazíte i do Underdarku. V něm ovšem vynecháte již poněkud vyčpělá města temných drowů, a místo nich se dostanete do města temných trpaslíků duergarů Gracklstugh. V datadisku Rage of Demons zase bude vaší základnou underdarková obchodní stanice Mantol-Derith, ve které spolu v napjatém příměří koexistují drowové, duergaři a obchodníci z povrchu Faerunu. Takže z hlediska cestování fiktivními světy ideál – pro ty, co se rádi vracejí do již známých fiktivních světů, je tady již mnohokrát prochozený Sword Coast, ovšem s nějakými těmi novými místy a těmi starými ve větším detailu, a pro nenasytné objevitele, jako jsem já, jsou tady dvě velké nové underdarkové lokace, vizuálem i kulturou zásadně odlišné od těch, které jsme v Underdarku navštívili doposud.

 

High Road táhnoucí se podél Sword Coast. Jinou High Road, cormyrskou, můžete navštívit ve hře Dungeons & Dragons Online jako součást jejího rozšíření do Forgotten Realms v oblasti Cormyru.

Po Luskanu se budete procházet i v zimě, pěkně udělaný vítr vířící vločky bohužel nedokáže screenshot zachytit.

Dvě poloviny luskanské mapy jsem tady umístil tak, jak na sebe geograficky navazují, nicméně jako první navštívíte tu spodní a také v ní strávíte víc času. V té horní se vůbec nedostanete na ostrovy, zůstanete omezeni na oblasti, ve které vidíte questové značky.

Luskan v SCL narozdíl od Luskanu v NWN (tato mapa) odpovídá RPG předloze. Na druhou stranu, v NWN použili z Luskanu to, co je pro jeho geografii typické, a to ostrovy. V obou hrách byla ve hře i taverna Cutlass coby oblíbený hub dobrodruhů, v NWN je v místě č. 3, ve SCL je to jedna z velkých budov velkého bloku domů v úplně nejspodnějším cípu města.

Mapa okolí Luskanu, screenshot je ze začátku hry, takže v jeho okolí nejsou žádné questové lokace, které ovšem postupně přibudou. Mimo jiné strávíte nemálo času v bažině Evermoors.

Na mapě Underdarku jsou vyznačené jeho jednotlivé oblasti, což ve hře příliš nehraje roli, stejně se pohybujete od bodu k bodu. Ty oblasti jsou tam možná proto, aby do nich mohli svá dobrodružství umisťovat kreativní hráči.

Mapa čtvrti Darklake v Gracklstughu.

Tak to je prozatím vše, v příštím příspěvku dojde na ukázky příšer, lokací a nějaké ty konkrétnější dojmy ze hry.