Magic the Gathering: Arena a Dungeons & Dragons - komu karty v compu šustí

Tohle je trochu nezvyklé, ale vzhledem k tomu, že jsem sesmolil článek o Tales from Candlekeep: Tomb of Annihilation, což je vlastně deskovka převedená do elektronické podoby, o facebookové pay-to-play hře Heroes of Neverwinter nemluvě, a na disku mám připravené screenshoty z Idle Champions of the Forgotten Realms, je na místě zmínit se o hře, která vznikla unikátním průnikem videoher, Dungeons & Dragons a sběratelské karetní hry Magic: The Gathering. Tím spíš, že jednu ze tří MtG sad inspirovaných D&D si jinak než v elektronické podobě nezahrajete.

V září 2019 vyšla moderní elektronická obdoba hry Magic: The Gathering s názvem Magic: The Gathering Arena.

Dvě upřesnění:

1)      Proč moderní – není to ani první ani jediná existující elektronická verze MtG. Od roku 2002 až do dnešních dnů funguje hra s víceméně identických obsahem od stejného provozovatele, nazvaná Magic: The Gathering Online. Od hry MtG: Arena se liší především tím, že se moc nedá hrát free-to-play a že její grafika a uživatelské rozhraní je přitažlivé zhruba jako tabulkový procesor Excel 97.

2)      Rok před oficiálním vydáním začala otevřená beta verze, tj. už od září 2018 mohl kdokoli začít hrát a přechod do plnohodnotného vydání neznamenal reset uživatelských účtů – všechny karty, ke kterým jste se dostali od září 2018, zůstaly ve vaší sbírce a mohli jste s nimi hrát.

MtG:A vám na bázi mikrotransakcí (nebo s pomocí poctivého grindování prakticky zadarmo) umožňuje hrát na svém počítači (a nyní i silnějších mobilních zařízeních) nejpopulárnější sběratelskou karetní hru. Hra neobsahuje žádný příběh, jenom hraní karet v různých herním módech neboli formátech, rozšiřování sbírky a pro ty soutěživější postupování po výkonnostních stupních. Herní základna je obrovská a většinou hrajete proti náhodným cizím uživatelům, tj. nepotřebujete, aby hru hrál nějaký váš konkrétní kamarád, i když i to je možné.

Cca každé tři měsíce se v MtGA objeví nová cca 350kartová sada (plus sem tam nějaké menší karetní rozšíření). Většina těchto sad (řekněme 4/5) je elektronickou verzí setů, které ve stejnou dobu vycházejí i v podobě klasických papírových karet. Takže když v červenci loňského roku vyšla sada Dungeons & Dragons: Adventures in Forgotten Realms, objevila se i v MtGA. Jak Magic, tak D&D patří pod stejnou firmu, takže byla jenom otázka času, kdy žraloci v Hasbru zavětří šanci na pořádný geekovský vývar a zavelí ke crossoveru – na kterém v zásadě není nic špatného, oba produkty jdou vlastně velmi dobře dohromady. Výsledkem byla sada, která – zejména pro lidi, kteří mají rádi obě hry jako já – měla velmi příjemný feeling, chuť a vůni, byť z hlediska herních mechanik to velká sláva nebyla.

D&D se na kartách z tohoto setu odráželo několika způsoby:

Ikonické postavy

 

Ikonické příšery

 

Ikonické kouzelné předměty

Ikonická místa se objevovala jen v textech dodávajících kartám tu pravou atmosféru, ne přímo v názvech karet.

 

Karty emulující povolání

 

Ikonická kouzla

 

Stručné evokativní popisky na kartách s vícero módy a nápady na dobrodružství na základních zemích

 

Alternativní grafická provedení některých karet

 

 

Házení dvacetistěnnou kostkou

 

Karty, které vám umožnily postoupit o jednu místnost v dungeonu.

 

Dungeony byly tři extra karty, jejich prozkoumávání vám přinášelo drobné výhody.

 

Háček byl v tom, že mechanismus házení 20stěnnou kostkou byl tak slabý, že ani herní balíček, který by obsahoval všechny silné karty, které s tímto mechanismem operují, v konkurenci ostatní balíčků neobstál. A totéž platilo o prolézání dungeonů – vyjma toho, že síla této mechaniky byla spíš podprůměrná, spočíval další nepodarek v tom, že v devíti případech z deseti jste si vždycky vybrali ten samý dungeon (Lost Mine of Phandelver), což je nuda (a doklad toho, že se jim tenhle nápad nepovedlo dotáhnout).

 

U AFR byste mohli namítnout, že tohle vlastně žádná videohra podle D&D není, že to jsou obyčejné MtG karty a že to už klidně můžu začít recenzovat trička a hrnky s D&D náměty nebo seriál Stranger Things. A vlastně byste měli pravdu.

Ale u sady Alchemy Horizons: Baldur’s Gate, která vyšla letos v létě, už to tak docela pravda není. Karty ze sad označených slovem Alchemy totiž existují pouze v elektronické podobě, neboť na sobě nesou herní mechanismy, které nelze v papírovém Magicu realizovat. Takže se s nimi můžete potkat a zahrát jedině prostřednictvím hry MtG: Arena, což je, málo platné, videohra. A co je z hlediska zaměření tohoto blogu neméně důležité, karty z této sady byly inspirovány primárně postavami a lokacemi z počítačové hry Baldur’s Gate, a to nejenom z dílů I, II a Siege of Dragonspear, ale překvapivě prezentuje 9 postav (a další náměty) ze hry Baldur’s Gate III, která je zatím ve fázi early access a plně vyjde až za rok. Oněch devět postav si tedy můžete v BGIII vyzkoušet už teď, nicméně předběžný přístup vám poskytne jen relativně malou část hry.

Celkový dojem z této karetní sady je lepší. Házení kostkou ubylo a zůstalo jen na chuť, spousty známých postav potěší a schopnost specialize, kterou většina z nich má, poměrně dobře evokuje levelování postav. Vyjma toho přibyly mechaniky adventure a party, které sice poprvé vyšly v nonD&D setech, ale do D&D sednou jako prdel na hrnec.

Karty z BGI:

 

 Karty z BGII:

 

 

Karty z BG: Siege of Dragonspear

 

Karty z BGIII:

 

Postavy ze settingu Forgotten Realms obecně:

Tasha je megamocná kouzelnice na úrovni Elminstera nebo Mordenkainena, původně ze settingu Greyhawk, nyní jako archfey ve Feywild, což je vyšší rovina bytí, takže její vliv a dosah není omezený jen na Forgotten Realms.

 

Postavy z FR románů:

 

Postavy z Ravenloftu

(respektive z modulu Curse of Strahd, který vyšel v roce 2016 nikoli pouze pro Ravenloft, ale pro 5E D&D obecně)

 

 

Postavy z adventure modulů (především k 5. edici)

 

Thrakkus je jediná postava rasy dragonborn, která má předlohu v nějakém předchozím materiálu (ve kterém navíc není moc podstatná). Tuto rasu přinesla do základních pravidel 4. edice D&D a já k ní nikdy nepřilnul. Přišlo mi, že je zbytečná (ve hře existovalo několik druhů lizardmanů a také dragonlancovští drakoniáni) a že jejím prvotním smyslem bylo brnkat na strunu náctiletých powergamerů, kteří chtěli hrát za draka a chrlit oheň. A podle nedostatku slavných kanonický postav rasy dragonborn to trochu vypadá (byť je to spíš anekdotický důkaz), že si je vnitřně neosvojili ani tvůrci D&D.