Když jsem v 90. letech hrál hry ze série Baldur’s Gate a Icewind Dale, tak mě častokrát napadlo (zejména u IWD, kde bylo herní pozadí ještě vymazlenější než v BG), jak by bylo super, moct zoomnout blíž, a ještě blíž, a ještě blíž, až by člověk stál v těch úžasných, atmosférou dýchajících fantasy kulisách z pohledu první osoby. Ale pak jsem se podíval na soudobé hry z pohledu první osoby (v případě AD&D to byl třeba Descent to Undermountain) a bylo mi jasné, že tohle je hudba vzdálené budoucnosti, a to ještě bůhví jestli.
A uplynulo 25 let a máme to tady.
(Ne že by velmi dobře vypadají first person RPG hry nevyšly už dřív, ale kombinaci tak vysoké kvality detailů a DnD pravidel přinesl až BG3. Plus jsem si specielně kvůli němu pořídit herní PC, jehož parametry mi poprvé v životě umožňují hrát aktuálně vycházející hry v kvalitě zamýšlené jejich tvůrci.)
 |
| Na košili je vidět každá niť. |
BG3 je prostě úžasná hra, jděte a zahrajte si ho. Má perfektně vyvážené složky taktického boje, exploringu a roleplayingu/sociální interakce, se settingem pracuje parádně a z jeho lore těží maximum. A všechny zmíněné složky jsou dovedené k dokonalosti.
 |
| Samozřejmě dojde i na ikonická DnD monstra... |
V soubojích hra úžasně pracuje s trojrozměrností prostředí, různými povrchy (voda, sliz apod.) a možnostmi destrukce kulis (což Larian Studios předvedli už v předcházejících hrách).
To, jak je hra úžasně napsaná, jak neskutečně kvalitně jsou postavy zahrané a nadabované a co všechno vám hra po stránce roleplayingu dovolí, přitáhlo k tomuto titulu spoustu hráčů, kteří jinak hardcore RPG „izometrického typu“ ignorují.
Dva největší klady, které u většiny konkurenčních titulů nenajdete, jsou:
1) Vysoká produkční hodnota
Ta se týká všech aspektů hry, ale nejvíc bije do očí ve zpracování společníků vašeho hlavního hrdiny a ostatních postav ve hře. Kvalita scénáře a dialogů, dabingu a motion capture technologie je extrémní, stejně jako je extrémní jejich rozsah.
Normálně po pár hodinách hry začnu přeskakovat dialogy, jakmile si text přečtu dřív, než to dabér dopoví, a odkliknu to k další dialogové volbě. Ale tady jsem si to vždycky s chutí vyslechl celé, i když jsem to už měl přečtené, protože VŠECHNO je výborně namluvené (companioni i NPCs) a animované. A asi i proto, že ty texty jsou tady stručné, rozhodně stručnější než v předchozích BG, ale jednoduše dobře napsané, vtipné a k věci. A taky je to všechno napsané, namluvené a animované tak, že to přirozeně, ale účinně dokáže sdělovat a vyvolávat emoce. Většina cizích postav ve mě dokázala probudit obdiv, lítost, zájem, odpor...
V některých okamžicích jsem se přistihl, že o tom společníkovi nebo cizí postavě, se kterou zrovna jednám, nepřemýšlím jako o digitálním videoherním panákovi, který se hýbe a jedná podle předem daných skriptů, ale že ho vnímám jako skutečnou, živoucí osobu, jako kdyby to byla výborně zahraná postava ve filmu.
2) TTRPG zážitek
Neznám hru, která by tolik usilovala o to, aby hráči při jejím hraní měli pocit, že hrají stolní RPG. A ono nezůstalo u usilování, BG3 se skutečně povedlo převést zážitek z hraní kolem stolu do počítače/konzole. Podílí se na tom:
a) Obrovská míra svobody, co se týče prakticky všeho – otevřeného světa, herních mechanismů atd., ale nejdůležitější je v tomto ohledu svoboda v roleplayingu a příběhových rozhodnutích.
b) Nejen hlavní, ale i vedlejší příběhy, úkoly a dungeony jsou výborně udělané. Ale to není všechno. Ony mohly být udělané jako výborné příběhy, úkoly a dungeony do videohry. Jenže ony jsou udělané tak, že si x-krát za hru řeknete, ty jo, tenhle quest nebo dungeon byl fakt super, ten by se klidně dal vzít a bez jakýchkoli změn příští týden odehrát s kamarády na RPG sehrávce. Což se vám normálně při hraní byť skvělé videohry nestává, protože její obsah je přizpůsobený médiu, ve kterém ho konzumujete, zatímco tady se co nejvíc snažili, aby zážitek z vedlejších questů byl takový, jako když hrajete ty nejlepší tabletop moduly.
c) Pocitu, že hrajete reálnou hru na hrdiny, hodně napomáhá i nastavení střední, tedy doporučené, obtížnosti. Při té jsem prakticky nemusel loadovat, prostě jsem inicioval souboj, a i když moje skupinka nebyla zrovna na vrcholu sil, tak jsem ho dal. Stačilo přemýšlet o možnostech, které mi dávaly posbírané consumables nebo prostředí, ve kterém se boj odehrával, atd. Zkrátka jako při tabletop hraní, při kterém je smrt všech postav ve skupině jednoznačně nežádoucí a proti smyslu zábavy a hry. Ve videohře mohou být tvůrci přísnější a nasadit laťku, zejména u důležitých soubojů, výš, protože hráč si to vždycky může loadnout nebo zkusit znovu od nějakého záchytného bodu. Ale Larian chtěli, aby se BG3 nehrál jako videohra, ale jako klasická DnD herní seance.
 |
| Takhle vysoké číslo mi padlo jen párkrát. Konec konců, 5. edice dala naštěstí vale sčítání hodu s X různými bonusy, takže cílové obtížnosti při ověřování dovedností jsou i na vyšších levelech výrazně nižší než dřív, což platí i o číselné výši obranného čísla, které musíte překonat, abyste soupeře zasáhli zbraní. |
Přes všechnu chválu, kterou si tenhle titul zaslouží, si nemyslím, že je BG3 hra v pravém slova smyslu převratná, tedy že by přinesla revoluci ve videoherním žánru. Proč?
Ad 1) Vydavatelé a vývojáři AAA titulů nebudou mít zájem dávat do svých her tak obrovskou produkční hodnotu, už proto, že ji velká většina hráčů neocení, protože hrou prolítnou víceméně „po povrchu“. Než vrazit bambilion člověkohodin do maniakálního odlaďování detailů, ať už jde o texty, herní mechanismy, dabing nebo motion capture, to už je z ekonomického hlediska účinnější vrazit tyto prostředky do marketingu.
Ad 2) Ten TTRPG feeling je nepochybně fajn, ale na druhou stranu ani já sám, několik desetiletí aktivní hráč TTRPG, nepovažuji za nutné, skoro bych řekl za vhodné, snažit se ho vnést do CRPG. Jsou to dva odlišné žánry hraní, každý má svoje výhody a nevýhody, a partu kamarádů kolem stolu vám sebelepší hra stejně nenahradí. V BG3 mě to rozhodně potěšilo, nebo dokonce nadchlo, ale rozhodně to není něco, co bych vyžadoval od všech videoherních RPG, která vyjdou po něm. (Vyjma toho to je něco, co si může uvědomit a vychutnat jen někdo, kdo aktivně hraje TTRPG, pro ostatní hráče je tato přidaná hodnota těžko zbadatelná.)
BG3 je hra poměrně dlouhá, což nemusí každému vyhovovat, ale na rozdíl od jiných dlouhých her, zejména v RPG žánru, podle mě můžete hrát BG3 s přestávkami, nesnažit se ji zhltnout na jeden zátah, dávkovat si ho podle potřeby.
Hlavní dějová linie a vedlejší questy nejsou supersložité, nemusíte se bát, že ztratíte příběhovou nit a po přestávce ji už nenavážete, nebo že zapomenete na hinty týkající se vedlejších úkolů a po návratu ke hře už nebudete schopní je splnit. Ač hra přetéká kvalitním obsahem, tak vedlejších questů není šílené množství a podle mého názoru nejsou ani extra složité, ani extra dlouhé, takže i po delší přestávce vás in-game deník dostane rychle do obrazu.
Každému, kdo hraje 5. edici DnD, s opakovanými návraty k BG3 navíc pomůže znalost herních mechanismů, které jsou převedené z 95 % věrně. Normálně se u videohry musíte napřed naučit, jak se hraje, a tohoto zvládnutí herních mechanismů pak využíváte. Když si dáte dva měsíce pauzu, vypadnete z toho, a jak se ta hra hraje, se do jisté míry učíte znovu (tohle je samozřejmě individuální, někomu to zůstane pod kůži hodně hluboko, někomu skoro vůbec). Ale pokud 5E DnD dobře znáte, nebudete tenhle problém vůbec řešit.
Drobky
- Co se poznávání světa Forgotten Realms týče, první dvě třetiny hry se odehrávají v lokacích poblíž řeky Chiontar na východ od města Baldur’s Gate. Podle všeho všechny tyto lokace, včetně Shadow-cursed Lands, vznikly přímo pro BG3, takže na starších mapách se nevyskytují, jenom na některých nejnovějších. Na těch bývají umístěny poměrně hodně na východ, až u města Elturel, které sehrálo důležitou úlohu v kampani Descent to Avernus, ve které se propadlo do Avernu. Podle mého názoru ale lokace prvních dvou dějství leží spíš na půl cesty mezi městy Baldur’s Gate a Elturel. Ale i kdyby opravdu ležely až u Elturelu, tak se budete celou dobu pohybovat blíž k Baldur’s Gateu než během prvního dílu, ve kterém jste šli až na jih do Nashkelu. Prostě během těch desítek až stovek hodiny hraní prozkoumáte mnohem menší oblast než v prvním dílu.
- Vyjma Faerunu nakouknete do pekelného Avernu, astrální roviny bytí a stínového Shadowfellu.
- Snad všechny velké herní lokace jsou prezentovány na loadovacích obrazovkách.
- Město samotné si není moc podobné, pokud bychom ho
srovnávali s prvním dílem série z roku 1998, ale to je jen dobře. Ne
že by předtím bylo špatné, ale bylo by hloupé nevyužít na maximum možnosti
současné výpočetní techniky a nechat se svazovat původním designem. (Svou
stupňovitostí současný Baldur’s Gate mnohem víc připomíná Dock District ve
městě Amn z druhého dílu.)
Kupodivu i konkrétních podniků, které se objevily v jedničce i trojce, je relativně málo. Sorcerous Sundries, Ramazith’s Tower, Elfsong Tavern, Blushing Mermaid, Flaming Fist Barracks, chrám Umberlee, centrální zeď, rozdělující město, svým způsobem centrála organizace Iron Throne. Kancelář harbor-mastera z 1. dílu se hodně podobá bance The Counting House ve trojce. Vyznavači Gonda hrají důležitou roli i ve 3. dílu, ale najdeme je v nové budově, dost odlišné od chrámu Gonda a Hall of Wonder v jedničce. V jedničce bylo také několik nepojmenovaných tavern, zatímco ve trojce mají všechny jméno, takže teoreticky může jít o stejné podniky. Chrám Ilmater je v BG3 před branami města, ne uvnitř.
- Převod pravidel je téměř doslovný. Největšími změnami jsou:
1) Uvolněnější příprava kouzel – výběr kouzel, která máte pro dotyčný den k dispozici, můžete měnit prakticky kdykoli, ne jenom v rámci velkého odpočinku.
2) Malý odpočinek vašim postavám vyléčí 50 % polovinu celkových hitpointů, což je výrazné (a podle mě příjemné) zjednodušení léčení při malém odpočinku podle papírových pravidel.
3) Nápoje a lektvary můžete v boji konzumovat jako bonusovou akci, tedy vyjma běžné akce (seslání kouzla, útok, pohyb) můžete v každém kole vypít jeden nápoj. Tohle je ovšem volitelné pravidlo, které používá spousta TTRPG herních skupin, možná je dokonce zmíněné v Dungeon Master Guide pro 5. edici.
Ale jinak, zřejmě ve snaze o co největší věrnost předloze, byl převod extrémně věrný, včetně kouzel, která v běžných CRPG prakticky nemají smysl, jako je Speak With Animals nebo Disguise Self. Ale tady se jim ten smysl podařilo dát.
- BG3 velmi umně navazuje na všechny předchozí díly, vyjma spousty nostalgických odkazů v ní jsou i přímé dějové nebo personální návaznosti. Vedle toho hra obsahuje spousta odkazů na velké DnD kampaně z poslední doby, jako je Descent to Avernus nebo The Wild Beyond the Witchlight.
 |
| Nepříliš sympatická Jaheira... |
 |
| ... má ovšem svoje fanoušky i přímo ve hře. |
- Skryté nejlepší kouzlo je podle mě klerické Spirit Guardians, protože:
a) Je sice jen ze 3. tabulky, ale v 5. edici DnD je možné ho seslat místo kouzla vyšší tabulky s větším účinkem, takže sesláno jako 6-levelové kouzlo dělá 6d8 zranění.
b) Můžete si vybrat, jestli způsobuje nekrotické nebo zářivé zranění, vůči kterým je máloco rezistentní.
c) Není jednorázové, trvá tak dlouho, dokud se jeho sesilatel soustředí (tj. pokud do něj něco jebne, musí si hodit na udržení soustředění).
d) Jeho umístění můžete v každém kole měnit, protože je centrované na postavu, která ho seslala, takže když se ta pohne, tak se kouzlo pohne s ní.
e) A v neposlední řadě na rozdíl od všech plošných kouzel nezraňuje vaše společníky.
(Pro srovnání: Chain Lightning z 6. tabulky dělá 10d8 třem vybraným cílům, ale je to jednorázový úder. Cloudkill z 5. tabulky dělá 5d8, má trvání a můžete s ním hýbat z místa na místo, ale nerozlišuje mezi přáteli a nepřáteli.)
 |
| Dojde i na bytosti specificky faerunské, jako je třeba okřídlená kočka tressym. |
- Nejlepší pěvecký sbor má Bitch Queen. (A hudba obecně je stejně skvělá jako ostatní složky hry.)
- Hra umožňuje velmi těsnou interakci s Volem, tedy Volothampem Geddarmem, podle které se jmenuje i tento blog.
Žádné komentáře:
Okomentovat