neděle 21. května 2023

Curse of Azure Bonds - drobky na konec

 


A jako obvykle to zakončíme hrstkou zajímavostí.

Jako první vyšel román Azure Bonds (první díl třídílné série The Finder’s Stone), záhy byl zpracován jako modul pro tabletop AD&D a víceméně souběžně s ním bylo provedeno i videoherní zpracování tohoto modulu. Ve hře se tudíž můžete potkat s postavami z románu/modulu, některé dokonce můžete přibrat do skupiny.

Alias a Dragonbait

Akabar

 Na obálce knížky/modulu/hry je hlavní hrdinka trilogie jménem Alias. Vyjma ikonického eighties účesu můžeme na pravé paži dobře vidět ona záhadná azurová pouta. Na úvodním obrázku ve hře nejsou kvůli nízké paletě barev patrná. Humanoidní ještěr v pozadí je její společník, kupodivu nejde o lizardmana z nějakého zastrčeného konce Faerunu, ale o paladina rasy saurial, který pochází z jiné roviny bytí.


 

Saurial jménem Dragonbait komunikuje prostřednictvím pachů, na což přijdou jeho společníci zhruba v polovině románu, ale ve hře samotné to podle mě není vysvětleno vůbec.

 

Mimochodem, ten román (možná i celá trilogie) patří mezi to nejlepší, co bylo z prostředí Forgotten Realms napsáno. (Těch románů je cca 300.)

Přišlo mi líto, že slavný Shadowdale, ve kterém má svou věž slovutný Elminster, je taková díra, ale taková je prostě "realita". Dalelands neboli Dales je totiž jakýsi americký Středozápad, menší, politicky nedůležitá města a spousta farem.
 

Skoro u každého města je nějaký ten vedlejší dungeon, který můžete prošmejdit. Někdy to jsou nepříliš rozsáhlé povrchové ruiny, jinde to je dungeon o třech podzemních levelech. Navštívil jsem takhle jednu kouzelnickou věž a jedny ruiny u řeky, ve těch ale zřejmě došlo k nějaké chybě. Vyjma náhodných bojových setkání v nich totiž mělo být i jedno příběhové, které vás nasměruje k ukrytému pirátskému pokladu. Když jsem do zřícenin vlezl poprvé, random encounter s vodítkem k pokladu jsem zažil celkem záhy, hned v druhé místnosti, ale následující encounter s fázujícími pavouky mě nakrknul, takže jsem to restartnul a při druhé návštěvě zříceniny jsem nezažil VŮBEC ŽÁDNÝ encounter, ani ten příběhový a ani jeden z bojových. Takže asi bug či co. 

 

Náhodná sbírka zbylých screenshotů příšer - zde wyverna.

Rákšasa, který se pomocí iluzí vydávat za příslušníka Red Plumes.

Kněž Banea

Owlbeaři nemohli chybět, zde ve společnosti drowích válečníků


Pod Oxamovou věží se rozkládá nepříliš rozlehlý dungeon, ve kterém je ukryta nejepičtější bitva celé hry. V tom podzemí pořádají beholdeři konferenci zlých sil, na kterou přizvali rákšasy a drowy. V pokojích pro hosty, kde jsou potkáte rozdělené podle ras a v malém množství, je dáte. Ale v konferenční místnosti jich je spousta a dohromady. Z tohoto souboje jsem vycouval, protože jsem ho měl za vtip, za něco nemožného. Nicméně podle návodů na internetu možný je. V zásadě spočívá v seslání několika kouzel Confusion a co nejrychlejším vycouvání z místnosti, a pak musíte mít hodně štěstí, protože Confusion se může ujmout jenom na drowech, ale i ti mají magickou odolnost a dobré sejvy proti kouzlům. A když už se Confusion ujme, tak je nutné, aby postiženému drowovi aspoň jednou padlo (20 % šance v každém kole), že je zmatený natolik, že začne útočit na své spojence. Protože to vyvolá salvu kouzel jeho „spojenců“, mezi kterými bude i Fear, který celou skupinu ještě víc rozdrobí a vy máte šance ji po částech opatrně likvidovat. 


Sakra 1

Sakra 2 (oba snímky zachycují jeden a ten samý encounter)

 Do dalších vedlejších dungeonů jsem se nepouštěl, protože expy z nich jsem nepotřeboval, loot jenom trošku (v dungu můžete získat 1–3 náhodné kouzelné předměty) a ve hře bohužel chybí nějaká ta příběhová pobídka, zadání, adventure hook nahozený někým z městečka, který by vás k prohledávání okolní divočiny motivoval. Můžete to udělat, protože tuto možnost vidíte v herním rozhraní (PROHLEDEJ DIVOČINU), ale v předchozím dílu jste se ve Phlanu dozvěděli o pirátské základně, jeskyni plné koboldů, připravujících se na válku, nebo obří pyramidě v otrávené řece. A na základě těchto zmínek a přibližných vodítek jste se vypravili do divočiny je hledat. Tady něco takového chybí, i když v hospodě zaplatíte rundu, tak se nikdo nezmíní. Škoda.

(Další důvod, proč do vedlejších dungeonů nelézt, je ten, že k nim nemáte mapu a nefunguje v nich automapa. K velké většině příběhových lokací mapu buď dostanete ve formě odkazu na kapitolku v Adventurer’s Journalu, nebo v nich funguje automapa, kterou si můžete pomocí screenshotů zkompletovat a opatřit poznámkami, co kde je a které místnosti jste už prošli. Jen u pár příběhových lokací musíte sáhnout po tužce a čtverečkovaném papíru, respektive Excelu. Ale bohužel to platí o všech vedlejších dungeonech, takže nejenom že vám chybí motivace příběhem a expy a motivace lootem je dost slabá, ještě navíc si budete muset kreslit mapu ručně.)

Identitou této osoby si nejsem jistý, může to být kněžka Moandera, kterou můžete vidět o dva obrázky níž, nebo rudá kouzelnice z Thaye. Mám dojem, že jednotlivé zlé skupiny, které se spojily a vytetovaly vám na paži své značky, neodpovídají zcela přesně skupinám z románu.

Pit of Moander prozkoumají i románoví hrdinové.

Na to, že Moander je bohem odpadu, rozkladu a hnoje, je jeho velekněžka dost pohledná a čistě oblečená žena.

 

 Když doplujete do Phlanu, tak se na baru dozvíte zajímavé rumors, reflektující děj minulého dílu a také toho, co se stalo po něm (jako že se ve Phlanu všechno obrátilo k lepšímu a tak).

V prvním námořním encounteru s piráty jsem je rozcákl, takže teď už se mě bojí.

 Cloud Kill neúčinkuje na monstra/postavy s hit dice/levelem vyšším než šest. (V tabletop pravidlech jim to aspoň dávalo v každém kole damage, tady vůbec nic.) Což je trochu blbé, protože první encountery, na které jsem měl tu čest Cloud Kill sesílat, byly skupiny zhentilských marodérů v Yulashi, kteří byli na 7. levelech či výš a vlastně až do konce hry jsem toto kouzlo z vysněné 5. tabulky nepoužil. (Možná by zabralo na thri-kreeny a pavouky v Myth Drannoru, ale tutéž službu mi poskytly i Firebally).

Pixelové avatary Dragonbaita a Alias jsou detailnější než detaily vašich postav, což koneckonců platí i o postavách lidských nepřátel, viz třeba kultisti.

Obří slimák, kultisti Moandera, vlevo dole Alias z titulního obrázku a vpravo dole saurial Dragonbait. Podobně jako monstra mají i NPCs mnohem propracovanější avatary než vaše postavy.

 

Vstup do závěrečné lokace


Tenhle Pool of Radiance vypadá podstatně důstojněji než ten v předchozím dílu, v něm to byla taková louže...

 Finální souboj nepřežila jedna moje postava (vypadalo to, že natrvalo, protože kouzlo Raise Dead neoživí elfa a Resurrection ve hře není, ani v chrámech ve městech), nicméně hra po posledním souboji sama oživila. Vysmažil ji Tyranthraxus v těle bouřného obra Lightningem, tedy nikoli kouzlem Lightning Bolt, ale opravdovým bleskem, který dělal asi 70 dmg.


V předchozím dílu Tyranthraxus posednul tělo draka, v tomto storm gianta. Na této sérii obrázků jsou hezky zachyceny tři fáze bojového encounteru a tedy i tři způsoby zobrazení vašich nepřátel. Ten první je jakoby ve "3D" enginu, jeho jediná funkce ovšem je dát vám najevo, že se encounter blíží, narozdíl od klasických krokovacích dungeonů typu Eye of Beholder, ve který jste na ně v tomto okamžiku mohli vypálit kouzla a šípy.

Jako přechod mezi "3D" pohledem do dungu a taktickým bojovým zobrazením vám hra nabídne relativně propracovaný obrázek, obvykle i rozhýbaný do dvou či tří fází. (Nicméně mám dojem, že u některých encounterů tento obrázek hra přeskočí a jde se rovnou do boje.)

Hlavní padouch v těle obra, před ním margoyly, vedle něj velekněží Banea.
Závěrečný oslava v Shadowdale, spojená s ohňostrojem.


Žádné komentáře:

Okomentovat